Máte nějaký herecký sen? Roli, kterou byste si ráda zahrála?
Vždycky jsem toužila po charakterních rolích a teď bych chtěla hrát v nějaké dobré komedii. To mě začalo v divadle strašně bavit. Ale před kamerou to musí být hrozně těžké, protože v divadle se vtipy nalézají a zlepšují během zkoušení. Proto si třeba natáčení sitcomu moc nedovedu představit bez zkoušení. Dost by mě zajímalo tuhle oblast probádat.
Než jste se stala herečkou, vydělávala jste jako modelka. Taky vás semlela posedlost štíhlou linií?
Anorexií jsem trpěla ještě dřív, než jsem s modelingem začala. Bylo to někdy před patnáctými narozeninami. Člověk je v pubertě přecitlivělý, a tak na nějaké věci reaguje špatně. Je nesebevědomý, touží po dokonalosti, chce přitáhnout pozornost rodičů a má pocit, že ho všichni nesnášejí, když je tlustý.
Vy jste byla tlustá?
Nebyla jsem tlustá. Ale mohlo za to pár nevhodných poznámek. Proto jsem úplně alergická na to, když někdo mladé holce řekne, že má špíčky, to bych vraždila. Nikdo neví, jak je ta holka zrovna křehká a nejistá a jak jí tím může zkazit život.
Takže hloupá poznámka ve škole způsobila, že jste začala nezdravě hubnout?
Ano, někdo ve škole mi řekl, že jsem posledních pár měsíců nějaká oplácaná. Měla jsem asi čtyřiapadesát kilo. A tím se to rozjelo. Byla období, kdy jsem snědla pár sucharů a rajče, a ještě jsem kvůli tomu dělala sedy lehy, abych to zhubla. Je to strašná nemoc. Naštěstí mi z toho pomohl bývalý přítel, který mě měl tak moc rád, že jsem se začala mít taky ráda.
Zajímá vás, jak Hana Vágnerová skoncovala s anorexií nebo jak se dostala k herectví? Čtěte v nové Vlastě, která vychází již zítra, ve středu 10. listopadu.