Proč jsi nechodila na gynekologickou prevenci?
Když mi bylo osmnáct, šla jsem na gynekologii sama od sebe. Věděla jsem, že se má chodit na kontroly, ačkoliv jsem přesně netušila, že je to kvůli rakovině. A sestra v čekárně byla překvapená, co tam jako dělám.
Zazlíváš jí to?
Vlastně trochu ano. Ale netuším, co se jí honilo hlavou, asi měla jiné starosti. Ale líto mi to je. Namístě nebylo překvapení, spíš pochvala. Taky jsem neměla moc dobrou zkušenost s gynekoložkou, tak jsem se tam pak už úplně nehrnula. Kdyby to bylo milejší prostředí, asi chodím častěji, takto jsem vynechala na pět let. Chtěla bych, aby gynekologové víc vysvětlovali, proč prohlídky každoročně dělají. Dnes řeknou: uděláme stěr. A za měsíc si zavolejte. Že triviální a bezbolestnou, rychlou procedurou můžou zachránit život, už nedodají.
Jak zněla závěrečná diagnóza?
Pokročilý stav rakoviny děložního čípku. Malé metastázy na plicích. Ve chvíli, kdy jsou metastázy, automaticky vás to zařadí do nejhoršího stadia.
A jakou ti lékaři řekli prognózu?
Neznám ji. Lékařka mi řekla, ať si rozmyslím, zda to chci vědět. Že je důležité zůstat optimistický. A mě došlo, že to slyšet nechci. Znát to číslo je zbytečné.
Celý rozhovor s Lucií Bittalovou najdete v časopise Vlasta, který vychází ve středu 15. července.
Více o kampani Lucie na mesicraka.cz
Text: Kristýna Kašpárková