Jak jste si užila prázdniny?
Krásně. Rozhodla jsem se, že nebudu vůbec pracovat, nebo jen minimálně, a budu se svými dětmi a s mužem, a to se podařilo. Navíc jsem na konci sezony byla hodně vyčerpaná a tělo si už říkalo o zásadní dobití baterek. Psychicky i fyzicky. A na závěr léta se mi splnil sen a strávila jsem týden v New Yorku.
Tam jste ještě nikdy nebyla?
Nikdy. Spojené státy mě nikdy z tohohle kontinentu nelákaly tolik, jako příroda Kanady nebo Peru, ale jestli mě něco zajímalo, tak to bylo zažít New York.
Splnil výlet očekávání?
Musím říct, že se mi New York dostal do srdce. Jeho puls. Je to obrovský multikoktejl lidí, architektury, kuchyně, kultur, muziky. Je fascinující.
Máte výhodu, že v létě má divadlo prázdniny a můžete společně cestovat.
Můžete si udělat prázdniny, ale ne vždycky to vyjde. Třeba tohle bylo první léto, kdy můj muž nepracoval. Co máme děti, tak hrál každé léto v Shakespearovských slavnostech, a i když je představení až večer, stejně nikam odjet nemůžete. Tohle léto pro nás jako pro rodinu proto bylo opravdu speciální.
Právě teď začínáte zkoušet hru Pankrác 45. Podle názvu to asi nebude veselé představení.
Hru napsala naše dramaturgyně Martina Kinská. Je o pěti ženách, které prošly pankráckou věznicí po osvobození v roce 1945. Myslím si, že by ta hra mohla vzbudit zájem a diskusi. To téma začíná být opět aktuální. Nejsme vůbec vyrovnáni s komunismem, zátěž z minula si táhneme pořád dál. Vyrovnáni nejsme ani s válečnou dobou. Co se dělo od osvobození až do 50. let, je šílené a absurdní, ale pořád se o té době dostatečně nemluví. Vemte si, co jsme se o tom učili ve škole. Těch 40 bolševických let nám strašně ublížilo.
Kterých pět žen si Martina Kinská pro příběh vybrala?
Jsou to herečky Adina Mandlová a Lída Baarová, členka odboje Hana Krupková, kterou nacisté přiměli ke spolupráci, jedna žena ze Sudet s překvapivou totožností a ještě jedna Židovka. Celým představením se táhne diskuse nad jejich vinou a nevinou. Všechny tyhle ženy věznicí reálně prošly, a ač každá z nich byla svým způsobem vinna, tak nejde říct, že byly hodné vězení. Nelze je bez obhajoby jen tak odsoudit. Žily ve velmi těžké a složité době. Bolševik udělal minulost černobílou, ten byl špatný a ten dobrý. Nikdo z nás není schopen říct, co by v krizových situacích udělal, jak by reagovala jeho psychika, co by s ním udělal pud sebezáchovy. Nikdo nemůže tvrdit, že bude hrdina, když se do hraničních situací nedostal.
Celý rozhovor s herečkou Klárou Cibulkovou čtěte ve Vlastě, která vychází ve středu 2. září.