Digi se vrací, po sedmi letech. Mezitím se toho dost událo jak ve vašem osobním žvotě, tak asi i v jejím... Trošku to s mým životem paralelu má. Vracím s jako máma samoživitelka s dvojčaty stejně starými jako mám já sama, i když v seriálu jsem vdova, což je těžší. Nechci prozrazovat detaily, navíc Ulice má v názvu nekonečný seriál, tak nikdy nevíte, kdy bude zrovna vaše větev ukončená. Smlouva je na určité období, většinou na rok, ale dokud se ta linka nevyčerpá, jede dál. Ulice běží deset let a je v ní spousta postav, které tam jsou od začátku a počítá se s nimi nadále. Téma samotné matky se dvěma dětmi je ze života. Digi se mění tak, jako jsem se měnila já. Myslela jsem si například, že s dětmi se ze mne stane uvědomělá matka v zástěře, která se bude starat jen o domácnost a potomky.
A nestala?
Ale jo. Jenže přitom jsem pořád veselá a trhlá, jako jsem byla předtím. A to samé Digi. Digi je já a já jsem Digi, vzájemně se prorůstáme. Tak jako o něco zestárli diváci, kteří ji mají rádi a řeší rodinu apod., ale jsou duchem pořád mladí, stejně tak žije Digi. Já taková budu vždycky...
Určitá paralela s Digi tu je, ale váš život probíhal malinko jinak. Co váš rozvod?
Tři roky trvalo, než jsme dospěli do fáze jedna, tedy než jsme uzavřeli kapitolu péče o děti. To máme dokonáno a teď už je to jen formalita.
Máte nového přítele? Ano, mám někoho, koho mám ráda a kdo má rád mě. Tečka.
Dvojčata máte obě, Digi i vy. Vašim dětem teď nastal zvrat v životě – začaly chodit do školy.
Je to velká změna v organizaci života, ale zas netřeba to zveličovat, protože děti by pak mohly mít příliš velká očekávání. I proto jdou do normální klasické školy. Já budu ráda, když se naučí číst, psát, naučí se učit, budou mít školu rády a budou tam chodit s radostí. To je zatím moje ambice. Nepotřebuju, aby chodily do školy s rozšířenou výukou golfu nebo esperanta. Pokud u nich vykrystalizuje nějaký talent či nadání, budeme to řešit až pak.
Celý rozhovor s herečkou Míšou Maurerovou si přečtěte ve Vlastě, která vychází ve středu 9. září.