Velikonoční týden: vrbové proutí není jenom na pomlázku

Z vrby se dá třeba udělat úžasná jarní píšťalka. „Otloukej se píšťaličko...“ opakovaly děti na jaře, když násadou nožíku bušily do nalitého proutku. Udělat píšťalku není úplně jednoduché, ale dá se to zvládnout.

Zábava to byla tak rozšířená, že se dostala do pověstí, bájí, Ladových obrázků i mnoha básniček. V pověstech se píšťalka stala zvláštním symbolem. Zatímco vrba trpělivě naslouchá a skrývá svěřená tajemství, stačí, aby si kdejaký pasáček udělal z jejího prutu píšťalku, a ta zas všechno vyzvoní.

V satirické básni Karla Havlíčka Borovského dokonce stačí, aby si muzikant uřízl z vrby „k base kolíček“, a už všichni vědí, že král Lávra má oslí uši.

Postavte si altánek

Vrba je taky úžasný stavební materiál. Díky rychlému růstu a snadnému zakořenění se proutí hojně využívá ke stavbě jednoduchých plotů. Někteří zahradní architekti už dokážou proplétáním prutů vytvořit i celé živé altánky.

Měkké vrbové dřevo slouží i k výrobě ojnic pro koňské povozy v zemědělství či stojanů na sušení sena. Už od středověku bylo především v Holandsku vrboví využíváno při stavbě hrází. Obrovské rohože zatížily kameny, takže klesly ke dnu, a tím vznikl základ hráze. Hustě spletené kořeny pak dokonale celé dílo zpevní.

Aspirin už v Řecku

Vyšlehání pomlázkou má, jak víme, přinést dívkám a ženám celoroční zdraví a omládnutí.

Něco pravdy na tom je. To, co z vrby bílé lidem skutečně pomáhá, je její kůra, z níž se připravuje odvar. Používaný je jak vnitřně, tak vně na ošetření kůže. Kůra vrby obsahuje látku salicin. Když se jej povedlo izolovat, stal se vzorem pro umělou výrobu aspirinu.

Nejstarší písemný doklad o využití vrbové kůry jako léku na snížení horečky a zmírnění bolesti představuje asyrsko-babylonská hliněná tabulka pocházející z doby kolem roku 700 před naším letopočtem. V antickém Řecku sloužil odvar z vrbové kůry při stejných indikacích jako dnes: při horečce, nachlazení a revmatismu.

Protizánětlivý a antiseptický účinek kůry se uplatňuje při hnisavých a špatně se hojících ranách či bolácích. Léčí také plísňové infekce kůže, uplatní se v boji proti lupům či akné. Dříve vrbová kůra sloužila jako první pomoc při poranění v přírodě: drcená se přikládala přímo na ránu jako dezinfekce. A odvar z kůry je možné kloktat při infekcích v dutině ústní a bolestech v krku.

Hvězdu na vrbě nezpívá Olympic

• Stačí připomenout první sloku: „Kdo se večer hájem vrací, ten ať klopí zraky. Ať je nikdy neobrací k vrbě křivolaký...“ Už víte, co to je za písničku? Když ji hrají v rádiu, často řeknou, že interpretem je slavný Olympic. Ale není.
• Vždyť stačí poslouchat a hned je jasné, že tenhle hlas nepatří Petrovi Jandovi ani náhodou. Tak kdo to vlastně zpívá? Kdo napsal hudbu a text? A proč se tedy tak často hovoří v souvislosti s Hvězdou na vrbě právě o Olympicu?
• Hlasy patří dávno zapadlým hvězdám své doby, interprety byli Pavel Šváb a Bohumil Starka. Hudbu složil skladatel, režisér a choreograf Karel Mareš. Zvolil pro bigbeatovou písničku naprosto netradiční tříčtvrťový takt, však se také písni dlouho přezdívalo „beatový valčík Karla Mareše“. Text napsal Jiří Štaidl.
• A Olympic? Ten právě k této hvězdě přišel náhodou. V době, kdy se píseň natáčela, se ještě nevydal na dráhu úspěšné samostatné kapely, ale doprovázel sólové zpěváky. Právě Pavel Šváb byl jedním z těch, se kterými Olympic spolupracoval velmi často, a tak to celé vzniklo.