Když jsem vám volal, zrovna jste krmil. Jste na mateřské dovolené?
Nedá se říct, že bych děti měl na hrbu vysloveně já. Se ženou se v péči o ně střídáme. Minulé čtyři roky jsem strávil tím, že jsem se o děti staral, protože žena má náročnou práci - je právnička s vlastní advokátní kanceláří a já jsem, kromě divadla, které jsem hrál tak jednou dvakrát do měsíce, neměl žádné pevné závazky. Když se nějaký kšeft občas vynořil - natáčení, moderování - tak jsme se vždycky dokázali vystřídat.
Co vám šlo, co se péče o děti týče, nejlíp?
Asi všechno, tam přece není žádný problém, i chlap se to naučí. Vždyť ženské, když rodí poprvé a mají první dítě, vlastně taky nic neumějí.
Chodíváte si od dětí odpočinout na natáčení?
Úplně přesně si vzpomínám, jak se žena ve čtyři hodiny odpoledne vrátila z práce a já byl hrozně rád, že jednou to dítě nakrmí ona. To byla hrozná úleva, skvělé... Starost o děti je rutinní záležitost, která totálně valchuje mozek.
Je to furt dokola to samé. Nikdy jsem se nesžil s termínem mateřská dovolená a poté, co jsem v podstatě tu mateřskou dovolenou absolvoval, tak tohle slovní spojení z duše nenávidím, protože je to jeden z největších jazykových nesmyslů. Tohle nazvat „dovolenou“, to je peklo.
Co jste měl jako odměnu?
Dětský úsměv. To vám vynahradí úplně všechno. První stisknutí mýho prstu, poprvé, když se mě chytil kolem krku. To jsou samozřejmě srdcervoucí okamžiky.
S manželkou Klárou.
Mám pokušení se vás zeptat, na kom jste se víc nadřel. Jestli na dětech, nebo na Ivetě Bartošové...
Vzhledem k tomu, že bych nikdy péči o děti nenazval prací, tak samozřejmě řeknu, že jsem se víc nadřel na Ivetě Bartošové. Jak faktická, tak především duševní příprava byly mnohem náročnější.
Ale i u Ivety jsem byl po zhruba šesti vysíláních tak otrlý, že mně nakonec bylo jedno, v jakém stavu nastoupí, zda bude, nebo nebude mluvit, zda se bude, nebo nebude hroutit. Vlastně mi bylo úplně jedno, jestli vůbec přijde, protože já bych pořad Iveta živě udělal i bez Ivety a možná, že o něco snáz než s ní.
Proslavil jste se ve filmu Sněženky a machři. Je to pro další kariéru fajn, nebo pro zlost, že natočíte něco takového?
První Sněženky jsou kouzelné, jsou legenda. Ale když natočíte něco tak špatného, jako byly ty druhé, tak je to pro zlost. A ještě je to horší v tom, že to byl původně můj nápad točit pokračování Sněženek. Na tom jsem s mnoha lidmi, ze kterých bych uvedl alespoň mého kamaráda režiséra Martina Dolanského, pracoval tři roky. Jenže pak si celý koncept prosadili pánové Pelant s Johnem úplně jinak a vymysleli prvoplánovou hloupost - třídní sraz.
Kdyby měli dramaturgický dohled, tak by jim to slušný dramaturg musel omlátit o hlavu. Gymnazisti se na třídní sraz nebudou sjíždět na hory, ale udělají ho v nejbližší hospodě u svého bývalého gymnázia, kam chodili na pivo. Navíc pánové neuměli rozepsat větší množství postav, takže najednou na sraz přijede pět lidí. To je přece směšné. A další věc - najděte mi někoho, kdo na abiturientský sraz přijede s dětmi. To jsou primární neumětelství dvou pánů, která, jak doufám, už někomu konečně dojdou.
Existovala vůbec možnost to zastavit? Prostě nepodepsat smlouvu?
Já jsem jako herec podepisoval smlouvu jako poslední - dva dny před tím, než se odjelo na natáčení. A přiměl mě k tomu můj kamarád, který stál sice trošku v pozadí, nicméně mi vysvětlil, že vlak už je tak rozjetý, že přece nemůžu říct ne. A byl to na mě trošku podraz, protože režisér celou dobu sliboval, jak tam nesmysly, které byly ve scénáři, nebudou. Jenže nakonec se točilo přesně podle toho nesmyslného scénáře.
Byl jste na premiéře?
Datum premiéry změnili asi čtrnáct dní před tím, než měla být, a myslím si, že to bylo velmi ostudné, protože v ty dny jsme s Radkem Brzobohatým oba dva hráli v divadle, takže jsme nemohli přijít.
A já jsem se následně dokonce dozvěděl, že Radka tam „pozvali“ takovým způsobem, že mu producent hodil obálku s lístky na kasu v divadle. Ani mu nezavolal s tím, že ho zve. V tomhle týmu se děly opravdu hodně podivné věci.
