Daniela Šinkorová: Jíst bych mohla od rána do večera

Máte ještě nějaká osudová místa?

Nitru, moje rodné město. Tu si uvnitř sebe hýčkám.

Hýčkáte si Nitru v nitru… Jak často tam jezdíte?

Tak jednou za čtvrt roku. Teď bude mít maminka narozeniny, takže se tam musím dostat za každou cenu.

Maminka vám denně posílá esemeskami vtipy. Jaký přišel dnes?

Výborný, ale nepublikovatelný. Máme každodenní dispečink, řekneme si, co je nového. Když nepíše, okamžitě ji upomínám: Mami, kde mám svůj vtip?

Jaký humor máte ráda a jaký ne?

Situační, třeba Svěrákův. Líbí se mi ten nadhled, je mi z něj dobře na duši. Táta miloval grotesky, já si k nim ale nikdy nenašla vztah. I ve škole pro mě bylo za trest, když jsme dělali nějakou klauniádu.

Před časem jste uváděla mítinky jedné politické strany. Bavila by vás aktivní politika?

Na to je těžké odpovědět. Říká se „nikdy neříkej nikdy“, ale jsem přesvědčená, že bych na to neměla. Nerada ohýbám páteř a politika je plná kompromisů. Jsem typická hysterická ženská, co chce všechno, nebo nic. V našem politickém systému se pohybujete pořád na hraně, ustupujete, aby se vůbec něco udělalo. Čím jsem starší, tím míň je mi jedno, jak to tu vypadá. Jenže mám slovenské občanství a trvalý pobyt v Česku, takže tu sice platím daně, ale volit nebo být volena nemůžu.

Proč slovenské?

Podle zákona se buď musím vdát za Čecha, nebo tu mít určitou dobu trvalý pobyt – a tyhle podmínky nesplňuju. Svého času jsem se domluvila s kamarádem na fingovaném sňatku. Hloupé mladické gesto, ze kterého jsem pak couvla. Někde uvnitř jsem konzervativní a měla jsem o své svatbě jiné představy.

Někde jste nedávno řekla, že jste vdaná, a novináři marně pátrají odkdy.

Jsem vdaná v tom smyslu, že jsme spolu sedm let. Odmítám Láďu nazývat přítelem, přijde mi to v mém věku podivné. Stejně spolu žijeme jako manželé. Tisíckrát mě požádal o ruku a já tisíckrát řekla ano, ale neřešíme to. Proč si přidělávat problémy s úřady, dohady, koho pozvat, jaké si vzít šaty...? Ani jeden z nás tohle nemá rád, takže to necháváme plynout.

Kdyby se objevila konkurence, bojovala byste o partnera, nebo se tiše odplížila?

Asi bych zabila ji i jeho! (směje se) Nevím, jak bych zareagovala, nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. V situacích, které mi ubližují, někdy reaguju tak, že tím dost překvapím i samu sebe.

Kdysi jste říkala, že byste těžko žila s někým mimo showbyznys, a teď jste s podnikatelem.

Dnes už bych vám odpověděla jinak. Kdysi jsem se obávala, že by člověk mimo branži těžko chápal tu nepravidelnost, finanční nestabilitu… Fakt je, že Láďa prostředí showbyznysu rád nemá, je založen spíš sportovně.

Herci bývají hodně emotivní. Když jste žila s Romanem Vojtkem, muselo to být bouřlivé…

Pořádně jsme se pohádali jedinkrát – při práci. Neshodli jsme se na jednom půltónu ve sborových partech muzikálu Hair. Byla jsem zády opřená o dveře a Roman, jak se vytočil, praštil do nich pěstí hned vedle mé hlavy. Skoro je rozbil. Pak vyběhl na ulici a tam kopal do popelnic. A nemyslete si, v mé současné domácnosti taky lítají talíře. Jsme oba temperamentní, a to je dobře. Naše diskuse bývají hodně ohnivé, tím pádem je to mezi námi hezky pročištěné. Nechtěla bych papučáka, kterému je všechno jedno. Flegmatici mě trošku vytáčejí.

Co děláte, když se naštvete?

Když jsem hodně vytočená, jsem většinou zticha, jen vraždím pohledem. Ovšem jindy, když se třeba naštvu sama na sebe a je to beze svědků, řvu z plných plic.

Nadáváte slovensky?

Česky. Nebo použiju výraz, který je v obou jazycích stejný. A někdy jen vydávám neartikulované tóny, abych to ze sebe dostala.

Netluče se ve vás tak trošku bohém s rozumnou akurátní holkou?

Asi ano. Maminka je bohémská, táta byl akurátní. Navíc jsem Kozoroh s ascendentem v Blížencích, což jde dost proti sobě. Taky je můj život trošku jako na houpačce. Bojuje ve mně rozum a cit, mužský a ženský princip. Jsem zvyklá se o sebe postarat a vlastně se učím být ženská.

Chtěla byste být mužem?

Na chvíli, ale aby to šlo vrátit. Chlapi mají úplně jiný přístup ke světu. Oni jsou ti, kdo někam vstupují, něco iniciují, jsou hybatelé… Chtěla bych mít jejich sebevědomí a vyhovuje mi jejich přímočaré uvažování, v ženském světě někdy bloudím. Když se s něčím svěřuju kamarádovi, už v tu chvíli svůj problém vlastně sama racionálně zkracuju, mluvím stručněji. Pomůže mi to utříbit si myšlenky a rozhodnutí přichází už skoro samo.

Mít možnost strávit den v mužském těle, co byste dělala?

Ježíš, asi bych se chovala hrozně nemravně… (směje se)

Jakým neřestem byste propadla, kdybyste se nedržela?

Jsem gurmánka, takže neovládat se, mám dvě stě kilo. Mohla bych jíst od rána do večera. Miluju jídelní turistiku, baví mě vařit, vymýšlet recepty… Hrůza.

Jaké byly Danieliny začátky v Praze? Uvažuje už o rodině, nebo je pro ni toto téma stále tabu? A na co si už připadá stará? Přečtěte si v nové Vlastě 34/2013!