Kromě hudby je o vás známo, že jste zapálený fotograf, především rád fotíte vážky. Co je váš nejcennější úlovek?
Ó, jé, to je těžké říci. Nejhezčích fotek mám jistě víc než jednu a nejvzácnějších vážek je taky docela dost, namátkou třeba Chlorogomphus kitawaki nebo Melanocypha snellemanni, pokud vím, jejich obrázky na světě kromě mých nejsou. Nejhezčí fotku nejvzácnější vážky ovšem jistě ještě nemám.
Když pomineme vážky, jaké poslední snímky jste nafotil?
Naposledy jsem si pořídil fotografii jízdního řádu, piksly motorového oleje do sekačky na trávu a sestavu a postavení mikrofonů na zpěv.
Vraťme se ale k hudbě. Ve druhé polovině října vyrážíte na turné po Česku a Slovensku, které potrvá až do poloviny prosince. Na co se mohou návštěvníci těšit?
Na nové i staré písně, dobrou kapelu s šikovným kytaristou, multifunkčním klávesistou, rozjetým basákem, pevným bubeníkem a samozřejmě krásným a vtipným zpěvákem. (smích)
Váš repertoár je velmi rozsáhlý. Zpíváte česky, anglicky, hrajete převážně jazz, ale nebráníte se ani popu, rocku... Jaké písničky patří mezi vaše nejoblíbenější.
Já už to takhle vlastně vůbec nerozlišuji, poslouchám málo, intenzivně, všechno, co slyším. Rád hraju to, co zrovna hraju, jinak to nejde. Už dávno nejsem v roli posluchače, trpím profesionální deformací třetího stupně, to znamená dokonalou, bez možnosti návratu, dobrovolnou. Jediné, k čemu musí dojít, lhostejno jestli hraju, nebo poslouchám, je, aby dokonale fungovaly a propojovaly se základní elementy, to znamená cit, lad a tikot.
Poslední album s kapelou Illustratosphere jste vydali v roce 2008. Na kdy plánujete další?
Na zítra. (smích) Ne, teď ale vážně, ještě letos to bude. Právě na něm děláme, nahráváme, diskutujeme, aranžujeme, doplňujeme, hádáme se, usmiřujeme, přestavujeme pointy, zkrátka jsme uprostřed toho nejzajímavějšího, čili procesu tvoření.
Na novém albu Illustratosphere se už pracuje.
Koho z vycházejících českých nebo slovenských interpretů považujete za opravdový talent?
Spolupracujeme s mnoha hudebníky, zejména s kapelami J.A.R. a Monkey Business.
Plánujete další projekty i s někým novým?
Pracuju zejména již se zmiňovanými J.A.R., Illustratosphere, En.druem a Robertovým triem. Na nic nového není v zásadě ani kdy a po pravdě ani proč.
Jakou hudbu posloucháte v soukromí?
Skoro žádnou. Když dávám nádobí do myčky, pustím si Sade, Michaela Jacksona, Stevieho Wondera nebo Erykah Badu, abych si mohl občas zatančit s talíři. Někdy, ale to musím mít čas a náladu, si strčím hlavu skoro do repráku, to si pak pustím třeba Richarda Bonu, Marka Johnsona, Pata Methenyho, Baltic Voices, poslední desky Herbieho Hancocka, Bobbyho McFerrina, Johna Patitucciho, Richarda Galliana, Kurta Ellinga, Cheta Bakera nebo Joãoa Gilberta s chotí...
Vaše jméno je spjato s hitem On My Head známým z komedie Snowboarďáci. Co vy a zimní sporty?
Nic. Jediný zimní sport, ve kterém jsem u nás na vsi opravdovou kapacitou, je hod sněhovou koulí na nepříliš vzdálený cíl. (smích)