Britskému bankéři a holandské baronce se v Bruselu 4. května 1929 narodila dcera Audrey Kathleen Ruston. Otec byl váženým a vysoce postaveným mužem britské banky, rodina se kvůli jeho práci často stěhovala, ale pendlování mezi Belgií, Holandskem a Británií Audrey nijak nevadilo, podle jejích slov „největší životní trauma“ přišlo, když jí bylo šest: otec začal sympatizovat s nacismem, od rodiny se rázně odtrhl, odstěhoval se z Anglie a o ženu a dceru se nejenže nezajímal, ale už je nikdy nekontaktoval. V důsledku toho Audrey už nikdy nepřestal pronásledovat strach z opuštění.
Nad Evropou se začínala stahovat mračna druhé světové války, Audrey s matkou a jejími dvěma syny z prvního manželství utekli do neutrálního, tudíž bezpečného Holandska, což se ale ukázalo jako mylný předpoklad. Země byla v roce 1940 obsazena Němci, kteří jim zabavili většinu majetku a rodina, stejně jako mnoho jiných v té době, se ze dne na den ocitla na pokraji chudoby a hladu. „Občas jsme neměli nic, jen mouku.“ Bratři byli odvedeni do Říše na nucené práce, matka s dcerou prožívaly období plné strachu a nejistoty. Matka Audrey přejmenovala na Eddu, protože anglicky znějící jméno bylo nebezpečné, navíc Audrey sice mluvila holandsky, ale s britským přízvukem – a ulice byly plné Němců…
Audrey milovala balet, jehož základy získala ještě v Londýně, a jako baletka vystupovala na představeních pro uzavřenou společnost, jejíž sbírky šly na holandský odboj. Sama přenášela tajné zprávy mezi odbojovými složkami, což bylo nesmírně nebezpečné, veřejné popravy byly na denním pořádku a teror se po spojenecké invazi v Normandii v červnu 1944 ještě vystupňoval.