V dnešní době se najde jen málo lidí, kteří opravdu nemají žádné starosti s penězi. A kdo má trochu srdce, lituje lidi v nesnázích a třeba jim různě pomáhá. Jenže ona je pomoc a pomoc...
Vlaďka takhle půjčila peníze sousedce z paneláku a pořád se k nim nemůže dostat zpátky.
„Už jsem jí o to dvakrát říkala, ale ona pořád, že nemá, a že by neměla na zaplacení nájmu nebo obědů dětem nebo plynu nebo čehokoli. A já si nejsem jistá, jestli si vymýšlí, nebo ne.
Ta moje půjčka vznikla před Vánocemi, vlastně už na konci listopadu. Přišla za mnou, když jsem byla s dětmi na hřišti, že je jí to hrozně trapné, ale že se přece už dlouho známe od vidění, takže si troufá přijít a poprosit mě o půjčku tři tisíce. Prý musí zaplatit dluh v bance, aby jí tam nevznikly úroky, a že mi to určitě nejpozději na konci ledna vrátí.“
Přece nekrademe!
Vlaďka taky nemá peněz zrovna nazbyt, ale zeptala se doma manžela. „Řekl, že když bydlí takhle blízko a vídáme se, tak by neměl být problém s vracením, a ať vezmu peníze z toho, co šetříme na dovolenou. Ne že bychom plánovali něco drahého, ale chtěli jsme si pronajmout na týden chalupu v jižních Čechách, což bude stát sedm tisíc.“ Takže Vlaďka sousedce peníze půjčila. Ta málem plakala, jak děkovala, a dohodly se, že je vrátí na konci ledna.
„Čekala jsem, že přijde sama, ale místo toho jsem ji celý leden neviděla ani na ulici. Když jsem pak zašla k ní domů, neotvírala, přestože doma byla - vždyť bylo po osmé večer.“
Tak tam šla druhý den znovu, a čekala, než půjde domů z práce. „Když mě viděla, spustila, že ví, že mi dluží, ale že teď opravdu nemá, protože by neměla na nájem. Ale že dostane v polovině měsíce výplatu a z toho mi to určitě dá.“ Jenže v polovině měsíce taky nepřišla, tak šla za ní Vlaďka znovu. Sousedka spustila, že se omlouvá, ale že musí zaplatit dětem obědy a další splátku v bance, a že opravdu nemá.
„Plakala, tak jsem nevěděla, co mám dělat, a šla domů. Manžel se rozzlobil, a že na ni půjde sám, že přece taky nekrademe. Přemluvila jsem ho nakonec, ať to nedělá, že tam zase skočím sama a domluvím se s ní na nějakých splátkách,“ popisuje Vlaďka.
Manžel se rozzlobil a chtěl za ní jít sám. Už to málem vypadalo, že do jižních Čech vůbec nepojedeme.
Právník by vyšel dráž
Druhý den dlužnici zase vyčíhala, a ta slíbila, že jí dá za týden aspoň pět set korun, ale zase nepřišla. A takhle to jde celou tu dobu...
„Mluvila jsem o tom s kamarádkou, která prodává u nás v trafice. Taky prý jí dluží dva tisíce a od té doby se jí vyhýbá! Vůbec nevím, co mám dělat. Nechci být na tu paní zlá, třeba je opravdu v nějaké finanční tísni, když žije sama bez manžela se dvěma dětmi. Ale my taky nejsme žádní boháči, abychom mohli rozdávat peníze bez vracení,“ říká Vlaďka s tím, že sice peníze na dovolenou našetřili i tak, ale že to takhle přece nejde.
Její manžel je navíc pruďas, tak Vlaďka nechce, aby za sousedkou chodil a řešil to místo ní. Jenže už opravdu neví, co by pomohlo. Právníka si brát nechce, protože se bojí, že by to přišlo na víc, než dělá dluh.
Jaké máte zkušenosti s podobnými „přátelskými půjčkami“. Osvědčil se vám nějaký způsob, jak by Vlaďka mohla ze sousedky peníze dostat? Poraďte v komentářích pod článkem.