„Vůbec se mi nelíbí, že se lidé posuzují podle vzhledu,“ konstatuje Jarmila (48). „Všude se píše o tom, co je zrovna v módě, a že si mám holit podpaždí i nohy a nemít odrosty na hlavě, a když to všechno mám, jsem snad něco jakoby horšího.
Vždycky jsem na tyhle rady kašlala. Manžela mám, děti taky a podpaždí jsem si neoholila ani jednou v životě, natož nohy. Nevím, kdo na tyhle praktiky přišel, vždyť když nám chlupy rostou, tak je to asi přirozené, ne?“
Podobný náhled má na služby kadeřníka – vlasy nosí dlouhé a spíná si je do copu nebo drdolu, protože ženy to tak nosily vždycky. „A že je mám u kořínků šedé? Proč bych se měla přetvařovat a dělat ze sebe mladší? Vždyť je to směšné!“
Člověk z toho zblbne
Vždycky prý si vzpomene na babičku, která chodila v zástěře, a v životě by ji nenapadlo se líčit: „A jaká to byla hodná paní, celá rodina ji měla ráda.
Ta by se smála, kdyby viděla, jak se dneska všichni pachtí za tím, aby byli hubení a oblečení tak, jak si to někdo vymyslel.“
Stejně se totiž Jarmila dívá i na módu. Je pyšná na to, že má už patnáct let tytéž kousky, protože se přece nikde nepářou a pořád se do nich vejde.
„Nejde mi o šetření peněz, ale nevidím důvod, proč by na tom, co mám na sobě, mělo záležet.“
Vadí jí hlavně všeobecný módní diktát: „Nemůžete si přečíst časopis nebo pustit televizi, aby vám někdo nevykládal, jakou máte mít sukni a kde je nejlepší kadeřník. Já se radši starám o zahrádku, než abych obíhala obchody.
Ale člověk z toho zblbne, už i moje děti jsou jako pomatené, jako bych je vychovávala nadarmo,“ stěžuje si Jarmila, která je pohoršená, že si její dospívající dcery pořídily depilátor. Diví se, že jim to za tu bolest stojí. A že jsou ochotné utrácet za nové kabelky a boty, které nepotřebují.
„Nemůžu tomu uvěřit, pořád jsem jim vtloukala do hlavy, že na tom, co mají na sobě, nezáleží, že se budou chlapům líbit i bez nových bot. Ale ony na to, že to nedělají kvůli chlapům, ale kvůli sobě.“
Dcery mě posílají do kadeřnictví
Dcerám asi maminčin přístup vadí, protože jí dávají k narozeninám poukázky ke kadeřníkovi a do obchodů. „Vždycky jim to vrátím, ať si jdou samy, že mi stačí to, co mám ve skříni.
A že jestli se za mě stydí, ať se mnou na ulici nechodí. Můj muž mě má rád takovou, jaká jsem, a kdybych si začala holit nohy, asi by se smál.
On taky neutrácí za kadeřníky, vždycky ho ostříhám já, venku chodí v jedněch džínách a doma v druhých. Jestli chce někdo vyhazovat peníze, ať si to dělá, ale já to dělat nebudu.“
Chci se odlišit!
- Stejně jako se některé ženy chtějí odlišovat tím, že mají luxusní a vytříbené oblečení a doplňky, Jarmila se rozhodla odlišit naopak tím, že nic takového mít nebude. Právě proto, že dnes je všeobecný trend o sebe pečovat a vypadat přitažlivě a módně, její šance, jak na sebe upozornit, je v opačném gardu. Důvodem bude pravděpodobně to, že jako dítě bývala „šedá myška“, která nepoutala pozornost. Zřejmě jí tyto zážitky chybí, a tak je hledá v dospělosti. Na jejím chování ale není samozřejmě nic nebezpečného – jediné riziko hrozí v odcizení s dcerami, pokud jim bude do životního způsobu mluvit příliš vehementně.