A nejste jediná. Dokonce nás je hodně. Možná proto, že se jedná o poruchu obecně spojovanou spíše s předškolním věkem, stydíme se často vyhledat lékařskou pomoc.
Pro dospělou ženu je totiž poměrně složité přiznat cizímu člověku, že se „tak trochu pomočuje“. Jenže ona se tak trochu pomočuje až polovina žen v Česku! A připustit si, že mám problém, je prvním a úplně nejdůležitějším krokem.
Jak na to
- Cviky provádějte s prázdným močovým měchýřem.
- Dodržujte pitný režim. Spousta žen trpících únikem moči pije málo, protože se bojí, že „budou muset“. Jenže koncentrovaná moč dráždí močový měchýř a problémy se mohou rychle zhoršit.
- Pokud máte pocit, že správně cvičíte a nikam to nevede, obraťte se na odborníka. Třeba trpíte pokročilejší formou inkontinence a je potřeba nasadit odlišnou léčbu.
Kde narazíte na dno?
Stresová inkontinence nastává při zvýšení nitrobřišního tlaku. To se pak bojíte i hlasitěji zakašlat, aby moč nekontrolovatelně neunikla z měchýře.
Vedle neceséru s líčidly tak s sebou všude taháte speciální vložky, silonky a náhradní kalhotky. Prostě paráda. Není lepší začít tento problém řešit? Ulevit své duši i kabelce?
Při rozhovoru s lékařem se dozvíte, že s udržením moči pomůže až sedmdesáti procentům žen správné a pravidelné cvičení. Ochablé pánevní dno a špatné držení těla jsou totiž dva z faktorů, které k inkontinenci přispívají. Správným cvičením se pánevní svalstvo posílí a ještě si narovnáte páteř a zploštíte břicho.
Odpověď na vaše volání o pomoc se jmenuje Kegelovy cviky, což je jakási gymnastika pánevního dna. Ale je to trochu složitější: Pánevní dno tvoří svaly obepínající pochvu i konečník.
Právě ty jsou zodpovědné za to, zda se můžete, anebo nemůžete od srdce zasmát, aniž byste se u toho (smíchy) nepočůrala.
Předpokladem k úplnému uzdravení je, že trpíte slabší, stresovou formou inkontinence a že správně určíte svaly, které je nutné posilovat.
Obojí zjistíte jednoduše: Zkuste při močení zadržet proud. Pokud se vám to alespoň částečně povede, jste ideální adeptkou k rehabilitaci pomocí Kegelových cviků a navíc jste právě zjistila, které svaly dostanou zabrat.
Jak moc a jak často?
Vnitřní svaly se ovšem poměrně špatně detekují, takže ideální je (alespoň ze začátku) provádět Kegelovy cviky pod dohledem rehabilitačního odborníka.
Mohlo by se totiž stát, že místo pánevního dna budete zatínat břišní svaly a pomýleně si pomáhat i hýžďovými. Taková rehabilitace ovšem nevede ke kýženému cíli, anebo příliš velkou oklikou.
Cviky můžete provádět prakticky kdykoliv a kdekoliv, klidně i na zastávce autobusu a nikdo to nepozná. Začátečníci by ale měli cvičit vleže v klidném prostředí. Můžete si pustit i relaxační hudbu. Po čase, až začnete posilovat správně, můžete jít ze sedu do stoje.
Samotné cvičení spočívá v zatínání a následném povolování vnitřních svalů. Začněte pomalu: Nejprve se pokuste o krátké stahy, postupně dobu zatnutí vytáhnete třeba až na deset sekund.
Ideální je provádět sérii čtyřiceti stahů třikrát denně. Už po třech měsících by se vám mělo podařit bez problémů zastavit proud moči.
POZOR: Jakmile porušíte pravidelnost cvičení a polevíte v intenzitě, žádné velké výsledky nečekejte.