Kde vlastně trávíte dovolenou?
Olga: Slovo „dovolená“ nemáme moc rádi. Znamená dovolovat se někoho, ale my se naštěstí nikoho dovolovat nemusíme. Prázdniny trávíme nejraději u moře nebo na horách. Ale Anička jde letos do první třídy, tak nám svobodné cestování skončí.
A mimo prázdniny jste nejčastěji kde?
Olga: Doma, a moc rádi.
Máte si pořád o čem povídat?
Olga: Když my spolu nejraději mlčíme. Tomu se říká absolutní souznění.
Jiří: Vidím to trochu jinak... Když mlčí Olinka, mám pocit, že jsem něco zase provedl. Moje maminka taky trestala tatínka významným mlčením.
Olga: Mlčíme taky proto, že máme děti a mluví ony. Respektive zatím mluví Anička, a to stále a bez přestání, a ta druhá menší, Evička, už také „mluví“. Sice jí nikdo zatím nerozumí, ale projevuje se výrazně a urputně, a až začne mluvit i ona, tak my dva už si neřekneme vůbec nic. Jiří: A to je možná dobře.
Děti občas člověka svými řečmi zaskočí, znáte tyhle okamžiky?
Olga: Jistě, dětská upřímnost je někdy dost drsná. Nedávno mě Anička plácla přes zadek. Ozvala Když mi Jiří řekl, že chce být u porodu, vytřeštila jsem oči. Ale opravdu mě držel celou dobu za ruku. jsem se, že mě to bolí. Načež ona odvětila: No, to tě přece vůbec nemohlo bolet, přes ty špeky!
Nemáte, Jiří, chuť natočit pro děti film?
Jiří: Mám!
TEXT: Dagmar Školoudová
Celý rozhovor čtěte v časopise Vlasta, který vychází ve středu 26. srpna.