Možná to znáte… Nejméně stokrát jste si už v duchu nařídila méně mluvit a více naslouchat, ale v praxi to nakonec pokaždé dopadlo přesně naopak. Jakmile někoho potkáte a dáte se s ním do hovoru, prozradíte na sebe i to, co přinejmenším není nutné, nebo řeknete druhému něco, co se nehodí říkat vůbec. S nadsázkou řečeno: mluvíte zkrátka rychleji, než myslíte, a co vaše slova ve finále způsobí, to vám dojde až v momentě, kdy už nejdou vzít zpět. Až pak přichází na řadu ono trapné ticho, ať už z vaší strany, anebo ze strany člověka, s kterým jste rozhovor vedla, a mnohdy daná diskuse ne šťastně propukne i v hádku. Nakonec pak častokrát vyslovujete onu známou větu: „Že jsem raději nemlčela…“ Jenže! Jak držet jazyk za zuby, když my ženské máme mluvení prostě v krvi, a kdy je ticho fakticky více než namístě? Poradíme vám!
TEXT: Petra Jančálková
Celý článek si přečtěte ve Vlastě, která vychází ve středu 26. srpna.