V posledních letech se s vámi život moc nemazlil. Zdravotní obtíže, rozvod. Jak to zvládáte?
Když manželství končí, nejhorší jsou chvíle, kdy jsou ti lidé spolu. Vše se uklidnilo, když jsme začali bydlet každý zvlášť. Dneska už se normálně vídáme při předávání dětí. Holky jsou skvělé. Mám je každý druhý víkend a někdy zajedu do Prahy i během týdne a jdeme do kina nebo na nákupy. Musím ale zmínit i třetí dceru, která o mě pečuje a jezdí se mnou i na dovolené.
Už zase jezdíte autem?
Po konzultaci s lékařem jezdím už dva roky. Já nemám problém s řízením, ale s orientací, takže jezdím podle navigace.
A krátkodobá paměť, se kterou jste měl obtíž, už vás nezlobí?
Myslím, že kdo to o mně neví, tak by to dneska nepoznal, pokud se mnou nebude dva dny a nezjistí, že se ho ptám už potřetí na stejnou věc. Ta krátkodobá paměť je ještě špatná. Mluvím a chovám se normálně. Jen mám málo energie, což je důsledek prášků na snížení tlaku a antidepresiv.
Četla jsem, že abyste si ráno vzpomněl, jaké je roční období, musíte se podívat z okna a odhadnout to podle oblečení pošťačky...
Dneska už vím roční období, ale ještě třeba předloni jsem si tím nebyl úplně jistý. Kvůli datu se většinou dívám do diáře. První otázka mého psychiatra vždycky je, kolikátého je a co je za den. Pokaždé když zaparkuji, dívám se do diáře, abych ho ohromil, jak se mi paměť lepší. Ale stejně jsem to ještě na minulé schůzce neřekl...
Čtěte celý rozhovor v nové Vlastě, která vychází ve středu 24. února 2016.