"Dáme si pauzu"... Pozor, tohle zavání rozchodem!

Láska a vztahy 26. dubna 2018

Nějak to mezi vámi neklape, ale rozejít se nechcete. Tak si dáte pauzu. Na pár týdnů, možná měsíc, dva. A budete přemýšlet. O tom, co bylo, co by mělo být. A jestli vůbec ještě něco bude...

První z dvou možných scénářů vypadá tak, že jednoho z vás popadne hrůza. Možná už hned na druhý den. Zjistíte, že to byl stupidní nápad a chcete ho vzít zpět. Jenže tomu druhému se to třeba zalíbilo. Hlavně ta znovu nabytá svoboda. A za pár týdnů dost možná zavolá, že nevidí důvod, proč se k sobě vracet.

Anebo se uleví vám oběma. Drama se nekoná, prostě si pauzu užíváte. Žádné hádky, klid, pohoda, volnost. A nový život vás oba nadchne natolik, že do toho starého už se nepohrnete.

Samozřejmě také můžete zjistit, že jeden bez druhého nedáte ani ránu a padnete si znovu do náruče, tentokrát s vědomím, že je to opravdu navždy. Jenže podle psychologů zrovna tahle varianta není bůhvíjak častá.

Dej mi pokoj, aspoň na chvíli

I v tom nejdokonalejším vztahu nastane chvíle, kdy atmosféra povážlivě zhoustne. Je pak pouze otázkou času, kdy nastane zničující exploze. Takové to menší provětrávání už nezabírá, opakované snahy o konzervativní léčbu se míjejí účinkem. Možná by to chtělo radikální řez.

Podle psychologů pauza může partnerství zachránit, ale stejně tak to může být poslední hřebíček do rakve vztahu.

Samozřejmě se může stát, že si uvědomíte, že bez sebe nemůžete žít, vrátíte se k sobě a začnete problémy řešit. Jenže pokud pauza trvala třeba i několik měsíců, je pravděpodobné, že jste se jeden druhému odcizili. To, co jste měli společného, je najednou pryč. Chybí společné prožitky, plánování. A nakonec zjistíte, že tolik očekávaná změna vztahu se také nekonala.

Bez pravidel to nepůjde

Psychologové před „pauzírováním“ varují. Snad jen ve chvílích velkého napětí, kdy partneři, ačkoli se milují a chtějí spolu být, si překážejí, nebo si dokonce ubližují – tehdy je opravdu vhodná. Třeba vztah začal v nevhodnou chvíli, neměli možná vyřešenou minulost a jsou vývojem událostí tak nějak zaskočení.

Pauza musí mít v každém případě svá pravidla. Zcela zásadní je oboustranná ochota odluku podstoupit a shoda v tom, že by mohla pomoci. Sedněte si spolu ke stolu a proberte důvody, proč byste si takovou přestávku měli vlastně dát. Možná si všechno vyříkáte a zjistíte, že problém byl jen v komunikaci.

Součástí domluvy by měl být i přibližný časový rámec. Musíte si stanovit, kolik času budete potřebovat, abyste se patřičně nadechli, a jak dlouhé odloučení je pro vás ještě únosné. Měly by to být týdny, maximálně 4–6 měsíců.

Po určenou dobu platí – žádný kontakt, žádné jiné partnerské vztahy, žádné závazky, žádný sex (ačkoli tady se psychologové neshodují) a hlavně žádná velká rozhodnutí. Pokud jsou ve hře děti, je třeba samozřejmě upravit i vztah s nimi a hlavně jim to nějak vysvětlit – přiměřeně věku.

Čas pro sebe

Pauza je taková sázka do loterie a poměr návratu a rozchodu je 50:50. Pokud na začátku pauzy bylo dilema, zda setrvat, či odejít – měli byste podle odborníků zhruba po třech měsících mít jasno. Jestli se během těch pár týdnů zamilujete do někoho jiného, mluví to za vše. V tom případě nenechte partnera čekat, jak to dopadne, a na férovku se rozejděte.

Pravdou je, že každý z nás potřebuje být občas chvíli sám, nebo máme pocit, že toho druhého zabijeme, jestli někam okamžitě nezmizí. To si radši udělejte prázdniny. Jeďte si někam odpočinout, nebo se naopak vyřádit, vezměte si dovolenou, vyrazte s přáteli nebo klidně sami. Jiné prostředí vám pomůže uspořádat si myšlenky.

A to, co vás napadne, máte možnost probrat s partnerem hned po návratu domů a nemusíte čekat, až se za několik týdnů či měsíců vrátí. Protože už by se taky nemusel vrátit nikdy...