Mohlo by vás zajímat
Co to je „ponorka“, určitě víte, i když nejste námořník. „Je to obecný jev, který nastává skoro vždy, pokud je příliš dlouho pohromadě skupina lidí bez možnosti úniku, tedy například právě v ponorce,“ potvrzuje psychiatr Ivo Klár. „Po nějaké době si lidé začnou lézt na nervy.“ Stačí pak maličkost a je tady hádka, v ponorce třeba kvůli tomu, kdo si dá dřív kafe, a v manželství kvůli odpadkovému koši.
„Lidem »v ponorce« se nelíbí, jak se ten druhý chová a projevuje, dochází ke konfliktům, až k fyzickému napadání. Čím menší počet lidí je ve skupině a čím je jejich soužití těsnější, tím rychleji napjatá situace vznikne.“ Takže manželský pár, dva lidé v malém bytě, to je místo pro napětí jako dělané! Ale zatímco posádky ponorek i kosmických lodí jsou na předcházení a řešení kritických situací trénované, manželé o tom asi nikdy nepřemýšleli.
Já nic, já muzikant
„Vůbec nehraje roli, že se ti dva původně měli rádi,“ upozorňuje psychiatr. „Vznik »ponorky« je zaskočí, protože s tím nepočítali a nepoznají, o jaký problém ve vztahu jde. Obvykle si neuvědomí, v čem dělají chybu sami a obviňují jen druhého partnera.
To vede až ke krizi a bohužel někdy ke konci vztahu, protože mnoho lidí má zkratkovité myšlení a dojde k závěru, že ten druhý už je nemá rád. Odtud je už k myšlence na rozchod jenom kousek.“ U lidí, kteří jsou přirozeně tolerantní, nesnášenlivost vznikne za delší dobu a nemusí se projevovat tak silně jako u těch, co se rádi hádají a všechno je naštve, ale nevyhne se skoro nikomu.
»Ponorka« hrozí nejvíc těm, kdo jsou pořád spolu. Určitě znáte osobně třeba situaci z deštivé dovolené, kdy vás třetí den už přestane bavit hrát karty a začnete se obviňovat, kdo chtěl jet pod stan na Šumavu zrovna v červenci. Pak si začnete vyčítat, kdo koupil stan, do kterého teče, a za chvíli, kdo zavinil válku na Ukrajině.
Ponorka na jedné straně
„Dovolená bývá ale málokdy takto vyhraněná, pokud opravdu nejde třeba o samotu na opuštěné chatě v lesích. Horší situace je pro manžele, kteří spolu pracují, jezdí do zaměstnání a zbytek dne spolu tráví doma,“ říká Ivo Klár. Další rizikové období je v době, kdy jsou v rodině malé děti, které přivazují maminku k domovu.
„Ona vzniká i malá vztahová ponorka mezi matkou a dětmi, ale tu maminky překonávají díky mateřské lásce a vědomí povinnosti se o děti starat. Jenže když pak je jediný další člověk, se kterým se stýká, manžel, začne problém. Na něj se totiž snese veškerá ženina frustrace z celého dne. A on to vůbec nemusí chápat a většinou taky skutečně nechápe. Naopak má pocit, že žena o něj nestojí, když mu jen něco vyčítá, místo aby ho radostně vítala domů.“
A pak vznikne ponorka jen na jedné straně – té ženské. Manžel se totiž naštve a místo, aby ženu z vody vylovil a zachránil, třískne dveřmi a odejde zase sám. Zajde si na fotbal nebo do hospody, zatímco ona je doma opět sama s dětmi. No může se někdo divit, že jí pak „hrabe“?
Otevřete poklopy
A ještě jeden druh manželství je vysloveně ponorkový typ. Ten, kde jsou manželé pořád spolu a vůbec nikam nechodí, a když už někam jdou, tak zase jen spolu. Když nemají žádné vlastní koníčky ani vlastní přátele. „Vůbec nejhorší jsou uzavřená manželství, kdy navíc jeden nebo oba z partnerů trpí poruchou osobnosti,“ dodává psychiatr. Může to být manžel žárlivec nebo manželka, která trpí sociální fóbií, tedy strachem z lidí, a proto nerada s někým mluví.
Někdy nastává světlá výjimka, že jsou oba partneři podobné povahy, a proto jim takové soužití vyhovuje. Oba si pak doma na kanapi za zataženými roletami říkají, jak je vnější svět zlý a ještě že se vzájemně mají. Jenže většina lidí taková není, takže je potřeba z ponorky vyplavat. Jak? Vyjet nad hladinu a otevřít se vzduchu a světu.
Co vás zachrání? radí Ivo Klár, psychiatr
- Dávejte si na příznaky ponorky pozor. Jakmile se objeví, začněte situaci řešit hned.
- Upozorněte druhého na problém opatrně a taktně, aby si nemyslel, že o něj nestojíte.
- Neříkejte: „Já nechci být pořád jenom s tebou.“ Místo toho zkuste: „Připadá mi, že se stále častěji hádáme nebo spolu nemluvíme, že jsme naštvaní. Napadlo mě, jestli to není tím, že jsme pořád jen spolu. Možná si lezeme někdy na nervy. Co myslíš, že bychom proti tomu mohli dělat?“
- Neříkejte partnerovi, že to je jenom jeho vina, i když si to myslíte a i když je to třeba pravda.
- Když vám dá partner za pravdu, máte napůl vyhráno! Jestli ne a hází vinu na vás, vyslechněte ho. Aspoň se dozvíte, co mu nejvíc vadí.
- Když s ním není řeč, vezměte situaci do svých rukou. Bez urážek a výčitek řekněte: „Takhle to dál nejde, to bychom se brzy zbláznili nebo zabili. Musíme naše soužití změnit.“ Je-li váš partner při smyslech a stojí za snahu, dojde mu, že se opravdu něco děje. Pak se pokusí o řešení s vámi.
- Obnovte nebo navažte nové styky s okolím, zavolejte starým přátelům, tetičkám a sestřenicím.
- Najděte si nové koníčky nebo se vraťte ke starým, pozvěte domů návštěvy a na jiné se nechte zvát.
- Povolte partnerovi nejméně jednou týdně volný večer a sama si ho vybírejte taky. Můžete jít cvičit, tančit, do kina nebo ke kamarádce, hlavně opravdu jděte z domu pryč.