Vraťme se nejdřív trochu do historie. Co se týče galantnosti, spočívala původně spíše v hravosti, nespoutanosti, frivolnosti a dokonce jisté lechtivosti než ve formální zdvořilosti.
Domovem galantnosti je Francie a doba vlády Ludvíka XIV., přezdívaného král Slunce (1643 - 1715). Tehdy se začalo měnit společenské ovzduší, a na scénu tak mohl vstoupit „galant homme“ - svůdce, milenec a ctitel.
FRANCOUZSKÝ ŠARM
Muž galantní vystřídal čestného rytíře. Galantní muž nehodlá umírat, nýbrž oslňovat a bavit se ve společnosti opačného pohlaví. „Muži přešli od únosu k okouzlení,“ vysvětluje spisovatelka Claude Habib v knize Francouzská galantnost. „Nadýmají se a chtějí oslnit, tak jako opeřenci. A jakkoli se to může zdát marnivé, je to chování odevzdanosti. Ve chvíli, kdy žena přestává být trofejí v opravdovém boji a stává se soudkyní symbolického soupeření, se moc zvrátila. Rozhodnutí je na ní.“
Právě změna ve vztahu k ženám je největším přínosem galantnosti. Laškovný potlach plný dvojsmyslů s více či méně skrytými erotickými narážkami dnes mnozí považují za nevhodné, až sexistické chování. Jenže právě galantnost udělala z ženy rovnocennou partnerku muže.
Feministky jistě namítnou, že muž konverzující se ženou na lechtivá témata k ní nemá patřičnou úctu. Neuvědomují si ale, že ve světě, který vzýval galantnost, byly ženy svobodnější a muži jim tuto svobodu s radostí umožňovali. Lechtivé narážky ženu nesrážely, naopak jí umožnily vystoupit z ulity formální ctnosti, aby se těchto galantních hrátek mohla účastnit.
PARADOX EMANCIPACE
Feminismus vůbec ledasco pochopil jinak (či vůbec). Začalo to nošením kalhot, pokračovalo za volantem a končí tím, že si vystačíme samy a muže téměř nepotřebujeme. Stěžujeme si, že nám nepomáhají do kabátu, a přitom sebemenší náznak galantnosti nás kolikrát tak překvapí, že na ni neumíme reagovat, rozeznáme-li ji vůbec. Je to paradox moderní doby.
Totiž, milé dámy, chcete-li mít z mužů elegány, pak v prvé řadě buďte vy dámami! Zní to jako humorná rýmovačka, ale je to tak. Nehodlám zpochybňovat ženská práva, chraň bůh! Tedy ona klasická - volební, na studium a podobně. Nicméně ženy a muži jsou dvě rozdílná pohlaví, tak to příroda chtěla, a snaha vyrovnat se jeden druhému je nesmysl.
LAŠKOVATI ZAKÁZÁNO
Galantnost už dávno není onou laškovnou hrou mezi mužem a ženou, v 18. století se vydala ze země galského kohouta dál do Evropy, ovšem francouzská frivolnost v těžkopádném habsburském prostředí neměla šanci, stejně tak ani v Itálii či ve Španělsku. Stala se formalitou a vzešla z ní etiketa čili pravidla společenského chování. Ta, po níž dnes voláme.
„Radikální feminismus emancipaci nepochopil,“ říká Claude Habib. „Dnes stačí, aby se na ženu muž v práci nebo na ulici trochu významněji usmál, a už má nálepku sexisty, který se neumí chovat slušně. Současná moderní žena zakládající si na tom, jak je emancipovaná, nedovolí muži frivolnost. Přitom to byl tento druh galantnosti, co ženu v rovnoprávnosti posunul zas o kus dál.“