Jiná kultura, jiné zvyky. Zní to možná zvláštně, ale já s jeho stylem života nemám žádné problémy. Líbí se mi i to, že společnost se dělí. Muži zvlášť, ženy zvlášť. Takhle to bylo i na naší svatbě, kterou jsme měli tady. Po obřadu se společnost rozdělila a já byla s ženami a dětmi. A bylo mi moc příjemně. Stejně to vypadá i dneska, já se stýkám s ženami a Achmed s muži, připadá mi to úplně přirozené, mnohem přirozenější než různé firemní večírky, kde se všechno promíchává – a pak to špatně dopadá. Neznám to z vlastní zkušenosti, ale z televizních pořadů nebo Facebooku, i když je pravda, že Achmed není rád, když si tam takové věci čtu nebo se dívám na nějaké nevhodné filmy. Ale opravdu nepatří k těm, kdo by ženě něco zakazovali, i když fakt je, že někteří jeho kamarádi jsou přísnější a víc svoji ženu a děti hlídají. Jsem opravdu ráda, že ho mám, a vážně jsem neobjevila nic, co by mi na něm vadilo. Moje máma někdy nadává, že jsem nemusela studovat vysokou školu, když jsem pak zavřená doma, ale mně to takhle vyhovuje. Jsem přesvědčená, že by doma ráda byla spousta žen, jenomže jejich manželé je neuživí a ani se o to nesnaží. Kdyby jim to přikazovalo náboženství, tak by to vypadalo jinak, místo po hospodách by seděli ještě večer v práci, aby svoji rodinu zaopatřili. Přemýšlím o tom, že se s ním a s dětmi do Palestiny odstěhuju, ale spíš zůstaneme tady, žije se nám tady oběma opravdu hezky.
