Iveta proto začala uvažovat: „Jsem už sama a syn je tatínkem tří velkých dívek. Domeček nám byl stále těsnější a těsnější. Začala jsem přemýšlet o tom, že bych jim své dvě místnosti uvolnila, vždyť je potřebovali.“
Začala se tedy shánět po bydlení novém: „Měla jsem smlouvu o stavebním spoření, a tak když městské zastupitelstvo uvažovalo o rozprodeji bytů ve velkém nájemním domě, podala jsem si žádost o právě uvolněnou garsonku. Chtěla jsem zůstat nablízku své rodině.“ Bohužel, sehnat bydlení nebylo zdaleka tak jednoduché: „Z prodeje bytů tehdy sešlo, ale po čase se naskytla nová možnost. Rozprodávaly se byty v blízkých tzv. mistrákách. To jsou domy se čtyřmi bytovkami 2+1. Samozřejmě přednost měl, kdo tam bydlel, pak příbuzní rodin,“ říká Iveta a odůvodňuje tím to, že pro ni jako pro cizí se byt samozřejmě nenašel.
V hledání ale neustávala. „V březnu 1997 se z městského Zpravodaje dovídám, že se připravuje rekonstrukce nebytových prostor právě naproti našemu domku. Byl to šťastný nápad našeho města. Podala jsem si tedy znovu žádost o jednu z nejmenších bytovek a dostala kladnou odpověď. A tak se rozjel kolotoč.“
Byt je poměrně velká investice, na niž velká část lidí z vlastních prostředků nedosáhne, a stejně na tom byla i ovdovělá Iveta. Rozhodla se proto využít možnosti úvěru. „Jelikož jsem splňovala podmínky úvěru, obrátila jsem se o radu a pomoc na pana Kopeckého, finančního poradce ČMSS. A ten mi pomohl vše potřebné zařídit.“ Na stavbu se chodila dívat a den ode dne sledovala, jak roste. Nastěhovala se v říjnu 1998. „V novém jsem již slavila své kulaté narozeniny.“
Sledovala jsem celý průběh rekonstrukce.
Dnes už má Iveta úvěr splacený. „Uzavřela jsem následnou smlouvu a bydlím nejlíp, jak jsem kdy v životě bydlela. Podařilo se mi s pomocí ČMSS zařídit si byt tak, abych v něm mohla žít spokojeně a soběstačně. Mám dobrý pocit, že se nemusím na nikoho spoléhat.“