Přečetla jsem si v knize o milostných představách žen, že spousta z nás sní o znásilnění neznámým cizincem, nejlépe mnoha neznámými cizinci najednou.
Obvyklý scénář: stopuju na silnici, zastaví auto, odveze mě někam, kde mě pět chlapů spoutá a o… Však víte co.
Nebo: ležím na dece u řeky, jen si tak čtu, když tu náhle zezadu mi kdosi hodí přes oči šátek a taky zezadu… Však víte co.
Nebo ještě tohle: jedu metrem, usnu, zajedu do depa, přijde mě vyhodit parta opravářů v montérkách a ti mě… Však víte co.
Ve srovnání s tím, jaké fantazie čtenářky v knize přiznávaly, jsem cudná jako jeptiška. Možná proto, že mám ráda, když se moje představy nakonec uskutečňují, a tohle bych si fakt nepřála.
Ale na druhou stranu to chápu, taky mám v sobě hlubokou občasnou potřebu být úúúúúplně submisivní. Samička. K dispozici.
Řekla bych ale, že žádná z těch žen, co je tyhle fantazie napadají, by to ve skutečnosti nechtěla zažít. Sní si jenom tak pro sebe, při starém známém sexu s manželem.
Jak to máte vy? Ale popravdě. Napadlo vás někdy něco takového?
