Ze života: Když vychovává táta

„Matka je jistotou domova, otec mostem do společnosti,“ říká psycholožka Lenka Šulová. Upozorňuje na jeden zajímavý fakt: Pokud dítěti odejde matka, otec své chování změní a začne pečovat mateřským způsobem. A co děti? Podle průzkumu univerzity v irském Limeriku jsou na tom děti, jež vychovává jeden rodič, co do školních výsledků stejně jako ty, které vychovávají oba rodiče. Celkově ovšem mají více sklony k psychickým poruchám a mají v dospělosti potíže s chápáním fungujícího partnerského vztahu.

Rodina až na prvním místě

Pavel je sám s dcerami už tři roky, práci si doma umějí rozdělit a klape jim to. Normální muž. Jenom jedno je na něm nezvyklé. Žije a stará se o děti sám. Maminka jim odešla, a i když bydlí nedaleko, o péči se s bývalým manželem dělit nechce. Pavel to akceptoval a je z něj táta-máma. Odmítl nabídky sestry, maminky i tchyně, že mu s dětmi budou pomáhat, vezmou si je k sobě a on se s nimi uvidí přes víkendy. Samozřejmě, že jejich pomoc využívá. Občas potřebuje děti vyzvednout ze školy, odvést na kroužek nebo pohlídat večer, když chce někam vyrazit, musí zůstat v práci nebo odjet na služební cestu.

„Říkal jsem si, že to holkám nemůžu udělat, aby přišly o rodinu úplně. Když řada mých kolegyň dokáže zvládnout práci a rodinu sama, proč bych to nezvládl já? A mít je jenom o víkendu by mi bylo líto,“ vysvětluje Pavel. Ráno děti vypraví do školy, odveze k autobusu nebo přímo před školu. Domluví se, kdo, kdy, kde co má, co budou odpoledne dělat, v kolik přijdou domů. Co budou nakupovat a vařit. Kdo má co na starost. A vše funguje.

Škola života

„Samozřejmě, že to pro mě byl šok, když mi žena oznámila, že pro ni rodinný život není a plánuje nás opustit a být sama. Naštěstí jsem se na chodu domácnosti podílel vždycky, takže jsem měl ponětí, kde je kuchyň, hrnce, kde spíž, jak se pere a kam chodí děti do školy a školky,“ usmívá se sympatický čtyřicátník a dodává: „Hodně mi to ulehčila sestra a máma tím, že mi prozradily některé utajené domácí práce a pomáhají mi třeba se žehlením a někdy i s úklidem. Ale holky toho hodně zvládnou samy a myslím, že je to pro ně dobrá škola do života. Rozhodně jsou samostatnější než jejich vrstevnice.“

Pavel je s dcerami sám už tři roky, takže to nejhorší mají prý za sebou. Zvykli si rozdělovat úkoly a kompetence. Dívky dokonce občas tátu překvapí uvařenou večeří, složeným prádlem, nebo připravenou svačinou. „S mámou se ob-čas vídají a někdy mám pocit, že jsou i pyšné na to, jak nám to samotným klape a chlubí se jí,“ pokračuje specialista na počítačové sítě. V práci se Pavlovi snaží vyjít vstříct, a pokud to jde, může pracovat z domova, hlavně večer. Taky je prý dost oblíbený u kolegyň, protože s nimi probírá školu, dětské nemoci, včerejší večeři, velké prádlo a plány na víkend.