Zadáte-li si do internetového vyhledávače heslo celulitida, zaplaví vás lavina 2 351 242 odkazů. Ufff! I když se říká, že ji „vymysleli“ chlapi, aby se nám, ženským, pomstili, zřejmě se ten strašák zrodil v hlavách Francouzek ve dvacátých letech minulého století. Pak přišla světová válka a na blbosti nebyl čas, marnivost se znovu dostala ke slovu v sedmdesátých, a to rovnou na stránkách ženských časopisů. Úplná epidemie celulitidy zřejmě vypukla v roce 2004, kdy snad každá kosmetická značka musela mít nějakého specialistu na potírání dolíčků na kůži. Je to tak, už deset let se necháváme zlákat chytlavými reklamami, které slibují hory doly. Ruku na srdce, která z vás nevyzkoušela aspoň jeden, dva, tři, čtyři... krémy, které zaručeně fungují?
Celulitida je pěkná potvora. Chlapi ji nemají! Jejich tukové buňky se prostě tolik vykrmit nedají. Jsou ploché, poskládané jako včelí plástev, kdežto ty naše stojí pod kůží jako kuželky, a ještě nafukovací. Rostou na všechny strany a vyboulí se i nahoru, takže zapomeňte na kůži hladkou a pevnou jako mramor. Za všechno může příroda, naše buňky tak přizpůsobila pro těhotenství, kdy jsou zásoby tuku žádoucí. Jenže jak víte, celulitida často zdobí i štíhlá stehna modelek. Kromě hormonálních výkyvů ji totiž dokáže spustit i spousta jiných událostí. Podle posledních průzkumů taky STRES! Když na nás sedne, stáhnou se svaly, začneme krátce dýchat, vyplaví se adrenalin a zpomalí se krevní oběh, v těle se hromadí toxiny a voda, které celulitidu zhoršují.
Jesli jste slabší povahy, následující odstavec radší přeskočte. Celulitida není jen jedna, má dokonce čtyři typy. První na vás vykoukne, jen když si kůži zmáčknete mezi prsty. Tu má prakticky každá žena, hlavně když se bude snažit ji najít… Druhý typ už je viditelný i bez pomůcek, ovšem jen v určitých polohách těla. Třeba když sedíte a tukové buňky se vytlačí ven. Třetí stadium se nedá přehlédnout ať už sedíte, stojíte či ležíte, dokonce se vyrýsuje i přes těsnější kalhoty. Čtvrté je často spojené s nějakými zdravotními problémy, třeba se štítnou žlázou nebo cukrovkou, tukové boule jsou velké, bolestivé, doprovázené otoky. Míříte k zrcadlu, abyste tu svou celulitidu zhodnotila? Stop! Radši si dojděte pro diář a naplánujte si bazén. Plavání platí na všechny typy dolíčků.
Abychom si život s nezvanou společnicí trochu zpříjemnily, našly jsme jí celkem milé pojmenování pomerančová kůže, dnes už všeobecně rozšířené. I když hrbolky na stehnech a zadečku obvykle tak malé a pravidelné jako na pomeranči nebývají, nasadit citrusy do boje za hladší pokožku se vyplatí, zevnitř i zvenku. Přísun vitaminu C podporuje detoxikaci a odvodnění a jedna babská rada doporučuje citronovou šťávou kritické partie i masírovat, protože prokrví a zpevní pokožku. Jenže při těch cenách, za kolik dnes kilo citronů pořídíte, pochybuji, že to někdo skutečně praktikuje.
Celulitida si vysloužila i jiné příměry z potravinové říše. Říká se jí cottage, což je takový ten hrudkovitý sýr, nebo taky květák. Je jasné, že ji hodně řešíme. Ovšem kdybyste tohle téma vytáhla při rozhovru s Japonkou, nastalo by trapné ticho. Na jejich stehnech se totiž dolíčkům nedaří. Prý za to může sója, kterou se ládují. Možná to funguje. Ale kolik by jí člověk musel sníst? A jak často? Jednou denně, dvakrát, třikrát? Nebo jíst jenom sóju? Nebo pít sojové mléko? Víte co, nelamte si hlavu. Když se postavíte čelem před zrcadlo, celulitidu na vlastním pozadí naštěstí neuvidíte.