Ať už patříte mezi „diváky“, nebo „hlavní hrdiny“, měli byste mít na paměti, že optimismus neovlivňuje jen naši psychiku, ale i fyzické zdraví. Optimisté jsou odolnější vůči stresu, mají silnější imunitu a dožívají se vyššího věku. A to už za zvážení určitě stojí!
Tyto dva životní přístupy se promítají do naší nálady, prožívání, chování nebo projevu. V podstatě se dá naladění člověka rozpoznat, aniž by dotyčný otevřel ústa. Optimista má pevnější držení těla, vzpřímený postoj, usměvavé a uvolněné rysy, kdežto pesimista je trochu nahrbený a v jeho podmračené tváři se zračí napětí, nebo dokonce defenzivní postoj.
Jako konkrétní příklad optimistického a pesimistického přístupu může posloužit pracovní pohovor. Optimista věří, že se mu práci podaří najít. Ale i když se tak hned nestane, bere vše jako výzvu, poučení a možná i radu, co ještě může na sobě zlepšit.
Pesimistický kandidát si je už předem jistý, že daná pracovní pozice byla vypsaná jen „jako“, tedy že už má firma dávno svého vítěze, případně je přesvědčený o tom, že jeho vlastní kvality a zkušenosti nemohou ani zdaleka stačit na získání této práce.
Jestliže se mu jeho domněnky potvrdí a na pozici není přijatý, považuje to za osobní prohru, vlastní neschopnost, a to ho mnohdy i odradí od hledání nové práce.
"Je to předem prohrané..."
Z ČERNÉ NA BÍLOU
O přístupu člověka k událostem rozhodují hlavně jeho životní zkušenosti. Rozhodně mezi ně patří i to, v jaké rodině vyrůstal, jaké názory tam převládaly a samozřejmě důležitý vliv má i škola, kamarádi a další okolí.
JAK SE STÁT OPTIMISTOU
Myšlenky o tom, že v něčem neuspějete, že něco nejde nebo je neřešitelné, nahraďte nápadem, inspirací, jak se situace vyřešit dá.
Postoj se dá změnit i tak, že spíš než výsledkům a cílům připisujte větší význam činnostem jako takovým. Jestliže si dokážete užívat probíhající aktivitu, její výsledky ustoupí do pozadí, a vy se tak stanete odolnější vůči neúspěchu.
Je přirozené, že ne na všem je možné najít klady. Pokud však můžete něco změnit, je potřeba jednat hned, aby pozitivní výsledek přinesl uspokojení a sebedůvěru, tolik potřebnou pro další činnosti.
Dobrou pomůckou je vzpomenout si každý den před spaním alespoň na tři věci, které se vám podařily.
Nepodceňujte ani výběr přátel a kamarádů. Být optimistou v klubu pesimistů je dost náročné. A často i nemožné.
Nesuďte ostatní a berte s rezervou negativní pocity druhých lidí. Raději se soustřeďte na řešení svých vlastních problémů.
„Na osobním pozitivním postoji k životu můžeme zapracovat. Nebudeme ovšem šťastnější a spokojenější, jestliže se budeme uměle do optimismu nutit. Pokud subjektivně cítíme, respektive okolí nás upozorní, že pořád „remcáme“ a díváme se na věci „černě“, je to první signál, že bychom měli něco změnit.
Nedaří-li se nám to, můžeme navštívit různé kurzy pozitivního myšlení. Ovšem pokud nás přepadají pocity beznaděje, zoufalství nebo sníženého sebevědomí, které mohou být průvodními znaky duševního onemocnění, rozhodně je nutné vyhledat odbornou pomoc,“ uzavírá psycholožka Zuzana Slezáková.
RADOST SE VYPLÁCÍ
Neurovědy a antropologie dokazují, že lidský mozek není schopný zažívat trvalou radost. Neurotransmitery, biochemické látky působící v mozku, zajišťují jen relativně krátké zajiskření prchavé radosti, štěstí.
Proto je důležité rozlišovat mezi dvěma typy štěstí: dlouhodobým, přetrvávajícím prožíváním štěstí a krátkodobou emocí intenzivního štěstí. Momentální štěstí můžete snadno zintenzivnit jakýmkoli povzbuzením. Třeba čokoládou, masáží zad, příjemným komplimentem nebo kyticí. Udělat si občas malou radost se vyplácí.
Podle psychologů totiž optimismus nepůsobí blahodárně jen na psychiku, ale ovlivňuje i fyzické zdraví. Věřili byste tomu, že optimisté trpí méně srdečním onemocněním, mají silnější imunitu a jsou odolnější vůči rakovině? Jejich přístup k životu také zvyšuje šance na vyléčení nádorových onemocnění.
Kromě jiného jsou odolnější proti stresu a méně často trpí depresemi. Takovými statistikami se jejich pesimističtí kolegové chlubit nemohou. Další výzkumy říkají, že lidé, kteří se děsí důchodového věku a spojují ho s pocitem neužitečnosti v očích okolí, žijí kratší dobu než ti, kteří jsou se stářím srovnaní a přijímají ho i s jistým očekáváním.
Důchod? Vždyť je to fajn!
S CHUTÍ DO DŮCHODU
Výzkum, který uskutečnila americká univerzita v Yale, všechna tato fakta potvrdil. Zatímco fyziologické faktory, jako je tělesná váha, hladina cholesterolu nebo cvičení, mohou prodloužit život nejvíce o čtyři roky, pozitivní přístup k přibývajícím létům nám údajně dokáže přidat až sedm a půl roku k dobru.
Odborníci ovšem upozorňují, že matematika platí i opačně, takže je načase, abyste si pro vlastní dobro přestali dělat vrásky z vrásek. V otázce stárnutí se jednoznačně vyplácí optimistický přístup.
Oproti přesvědčeným pesimistům si tak můžete snížit riziko předčasného úmrtí o celou polovinu.