Prevence závislosti: Naučte svoje děti pít

Psychologie 3. července 2017

Děsíte se dne, kdy váš potomek přijde domů pod parou? Nebo že se někde opije a nepřijde vůbec? Může se to stát, české dospívající děti totiž patří mezi ty, které si alkohol oblíbily vůbec nejvíce. Na druhou stranu nemá smysl pití démonizovat – copak vy jste abstinenti? Zaměřte se spíš na to, aby vaše děti uměly s alkoholem zacházet.

Mám moc ráda víno. Doma si ho večer s přítelem dáváme deci nebo dvě skoro každý den. Před dětmi to netajíme, ale taky se před nimi neopíjíme. Když řeknou, že chtějí ochutnat, dáme jim. Vždyť většina z nich bude už docela brzy dospělá a nechováme iluze o tom, že se někde občas nenapijí mnohem více. Jenže nedávno jsme se ocitli v úzkých. Naší dceři bylo letos na jaře patnáct. Pár dní po narozeninové oslavě jsme jí dovolili, aby s kamarády šla na oblíbený studentský majáles. Akci plnou muziky, ale taky alkoholu. Chtěla tam být až do konce a přespat u kamarádky, to nám ale přišlo přes čáru, a tak jsme se dohodli, že kolem jedenácté ji vyzvedneme. Odjela někdy po třetí. V šest nám volali záchranáři, že se naše holčička opila a zkolabovala a že si pro ni musíme přijet. Když jsme ji vyzvedli, byla už zase při vědomí, jen poněkud schlíplá. Vynadali jsme jí vlastně jen trochu, její následná argumentace nás docela překvapila. „Nic nevydržím, protože mě nepouštíte ven s ostatními, kteří to mohli natrénovat,“ tvrdila nám naše slečna, která se zjevně snažila pomocí vodky s džusem opít co nejrychleji, aby do očekávaného příjezdu rodičovské patroly zase trochu vystřízlivěla. Když jsme si ujasnili, že tenhle trénink podporovat nebudeme, začali jsme přemýšlet, jak na celý průšvih vlastně reagovat? Mávnout nad tím rukou, protože jednou z toho bude veselá historka, nebo dceři všechno zatrhnout na rok dopředu? Zasmát se v duchu její opilosti nebo zpanikařit, protože se nám tu před očima rodí budoucí alkoholička?

ČEŠTÍ PUBERŤÁCI PATŘÍ MEZI EVROPSKÉ REKORDMANY V PITÍ PŘES MÍRU. A NEVĚŘTE TOMU, ŽE Z TOHO ‚VYROSTOU‘. PRO MNOHO Z NICH TO ZNAMENÁ ZAČÁTEK CELOŽIVOTNÍCH POTÍŽÍ S ALKOHOLEM. ZÁVISLOST SE TOTIŽ U TEENAGERŮ VYTVOŘÍ DALEKO RYCHLEJI NEŽ U DOSPĚLÁKA. PLATÍ, ŽE ČÍM DŘÍVE NĚCO OCHUTNÁ, TÍM SPÍŠE TOMU PODLEHNE – AŤ UŽ JSOU TO DROGY, CIGARETY NEBO ALKOHOL. PŘECHOD DO DOSPĚLOSTI JE PAK MNOHEM TĚŽŠÍ. ROKY, STRÁVENÉ V KOCOVINĚ MU BUDOU CHYBĚT.

RODIČE BY SVÝM DĚTEM ALKOHOL DÁVAT NEMĚLI

Přesně kvůli těmto otázkám jsem se obrátila na Jaroslava Vacka z kliniky adiktologie lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Potvrdil mi, co jsem tušila – totiž že české děti pijí docela hodně. A překvapil mě tvrzením, že pro mnoho z nich to znamená počátek celoživotních potíží s alkoholem, já si totiž doteď myslela, že mnozí z nich sice pijí přes míru, ale vyrostou z toho. „Zatímco u dospělého člověka trvá vývoj alkoholismu až deset let, u šestnáctiletého lze známky závislosti pozorovat už po roce,“ řekl mi. Rizikovou hranicí je zde věk čtrnácti let. Naopak ti, kdo začali pít až po osmnáctce, se většinou alkoholiky nestávají. Platí přitom, že čím dříve dítě něco ochutná, tím spíše tomu podlehne – ať už jsou to drogy, cigarety nebo právě alkohol. A ano, platí to i tehdy, když mu pití dávají rodiče, i kdyby mělo jít jen o deci piva po mastném rodinném obědě. Dítěti dejme tomu desetiletému to zdraví nezničí, ale zachutnat víc, než se otci a matce líbí, mu to rozhodně může.

  • VĚDĚLI JSTE, ŽE:

  • České děti ochutnávají alkohol v průměru nejpozději ve třinácti čtrnácti letech, přičemž platí, že čím dříve se tak stane, tím více je v budoucnu může ohrozit alkoholismus.

  • Nejčastěji to bývá na rodinných oslavách, na pivních slavnostech, vinobraní... Alkohol jim často nabízí sami rodiče, teprve později sílí vliv vrstevníků.
  • Výzkumy ukázaly, že mezi těmi, kdo minimálně třikrát za měsíc vypijí více než pět sklenic alkoholu, je čtvrtina šestnáctiletých českých chlapců a téměř pětina stejně starých dívek.
  • Toto číslo patří k nejvyšším v Evropě, stejně jako to, které udává, že za uplynulý rok se opila polovina nedospělých Čechů.
  • Těžkým alkoholismem v Česku trpí dvě procenta lidí. Problémy s občasným pitím udává až jedna pětina dospělých, což je vysoké číslo. Podílí se na něm mimo jiné právě to, že se u nás s alkoholem začíná příliš brzy.

Tady tedy svědomí rozhodně čisté nemám. Mimochodem, uklidňovala jsem se například tím, že já sama jsem takhle pivo dostávala, a pivař ze mě není. Jenže rodič nikdy neví, jaké genetické dispozice jeho potomci zdědili. A někteří lidé jsou zkrátka k závislostem náchylnější. Dobře je to vidět na chování dětí alkoholiků, které často dlouhé roky cíleně abstinují, ale stejně mnohdy během života alkoholu propadnou. Každopádně Jaroslav Vacek pokládá sklon rodičů dávat dětem ochutnávat alkohol za velkou chybu. I když samozřejmě za podstatně menší v patnácti než v pěti, přičemž ani druhý případ není zase tak výjimečný. Z hlediska odborníků tu vlastně není moc rozdíl mezi tím, pokud je rodič těžkým pijákem a dá dítěti občas loknout, a mezi rodičem, který sice pije svátečně, ale dítěti dává loknout taky. Podle odborníka nevadí, když rodiče občas pijí, ale je potřeba, aby si o tom potomkem povídali a aby je neviděl, jak se v opilosti hádají nebo válí po stolech. I když zrovna tahle hranice je někdy hodně ošemetná. Protože zatímco teenager vám nejspíše odpustí i zjevnou opilost, s předškolákem to může zamávat. Malé děti jsou totiž na podobné situace hodně citlivé. Poznají, když je člověk opilý, i když to navenek jinak patrné není a většina lidí by to ani nezaregistrovala. Znejistí je vaše trochu jiné reakce, divný smích, nepředvídatelnost. Nic, z čeho by nabylo dojmu, že to máte pod kontrolou.

OPILÍ DOSPÍVAJÍCÍ HORKO TĚŽKO DOSPĚJÍ

Pokud jde o množství, jeden lok piva nebo hlt vína neublíží ani vyvíjejícímu se organismu, ale pravidelné pití nebo nárazové pití většího množství alkoholu už následky mít může, například pokud jde o mozek. Navíc ani dospívající, který pije přes míru a nakonec se z toho vyhrabe, nemusí mít vyhráno, ani kdyby se už nikdy v životě ničeho s alkoholem ani nedotkl. Budou mu chybět roky, které strávil v kocovině nebo odvykáním, místo aby dospěl. „Pokud dítě místo hledání své identity a svého místa ve světě, řeší problémy spojené s alkoholem, chybí mu pak životně důležité dovednosti a přechod do dospělosti je pro něj pak mnohem těžší,“ vysvětluje možné důsledky magistr Vacek. Ale zpět k naší holčičce. Její výčitky byly opodstatněné. Lidé, kteří pijí a přitom to vlastně ještě neumí, se mnohem snáze otráví, protože nevědí kdy přestat. Hrozí jim zranění a zejména dívkám také znásilnění. Což jsou rizika, o nichž stojí za to s potomky mluvit. Asi ho tím zaujmete spíš, než když budete vyprávět o tom, že dlouholeté pití mu zúží cévy a zvýší riziko různých chorob, i když je to taky pravda.

  • Největší rodičovské chyby

  • Nenechte to náhodě: Vztah svých potomků k alkoholu můžete aktivně ovlivnit. Není však třeba jim pití natvrdo zakázat, protože takový přístup prostě a jednoduše nefunguje. Stejně jako je chybou jim ho bez rozmýšlení nabízet. Jděte na to jinak a některým postupům se raději úplně vyhněte.

  • Příliš snadno dostupný alkohol: V mnoha domácnostech je běžně k mání tvrdý alkohol, pivo či víno. I když si to rodiče nepřipouští, mnoho dětí ho právě díky tomu ochutnává, často spolu s vrstevníky, zatímco otec s matkou jsou v práci. Chybou je také, když rodiče dětem sami dávají alkohol, i když jde třeba jen o pivo po mastném obědě.
  • Tvářit se, že nepijete: Dáváte si s manželem rádi víno nebo zajdete večer na pivo, ale dětem do očí tvrdíte, že tomu tak není? To je velká chyba, protože takovou lež prokoukne i malé dítě a vaše důvěryhodnost tím ztratí hodně na váze, nehledě na to, že tím zařadíte alkohol a jeho pití mezi tabuizovaná témata. Není přitom na škodu, když přiznáte, že se třeba díky vínu uvolníte a spadne z vás stres z náročného pracovního dne, jen zdůrazňujte, že si něco podobného mohou dovolit jen dospělí, protože pro vyvíjející se organismus je alkohol toxický.
  • Pití alkoholu zakázáno: Restrikce podobného druhu nefungují ani tady. Ačkoli se nám to nemusí líbit, česká společnost je vůči alkoholu tolerantní a většina dětí ho ochutnávat bude, jen se o tom nedozvíte, což může zavánět průšvihem. Na druhou stranu, dobrý není ani postoj ve stylu:„já jsem tak pil od šestnácti a žiju“. Ideální je, když zvláště s dospívajícími potomky pohovoříte třeba o tom, co vlastně alkohol s lidským tělem dělá a jak ho pít tak, aby člověk nebyl do hodiny pod obraz.

OZVI SE, PIJ VODU A NAJEZ SE

Už jste se dost vyděsili? A napadlo vás, že dětem prostě veškeré pití alkoholu zakážete. Nejméně do dvaceti! Jenže jak? Nejde to a taky vám to žádný rozumný odborník nedoporučí. Zvláště ne tehdy, pokud vy sami nejste úplní abstinenti, protože v takovém případě by šlo o doslovné kázání vody a pití vína, na což jsou děti hodně citlivé. Notabene v pubertě, kdy už vás dokonale prohlédnou a tímhle postojem váš vztah dospěje leda k tomu, že už by vám nevěřili nikdy nic. Naopak vaše autorita nijak neutrpí, když přiznáte, jak jste to s alkoholem měli v době dospívání vy a že jste se taky někdy opili, i když jste byli pod zákonem. A aniž bych teenagery chtěla omlouvat, dovedu si představit, jak těžké je někdy v partě alkohol odmítnout a být za toho, kdo si vystačí s kofolou. Když jsou všude kolem reklamy na pití, v časopisech se doporučuje víno jako lék a cyklisti vyrážejí na vinné stezky, je vaší povinností naučit své dítě pít. Ne tím, že mu budete alkohol podávat po postupně se zvyšujících malých dávkách, ale že ho naučíte s ním zacházet. Klidně přiznejte, že sami si občas nebo často dáte víno, protože vám chutná, máte po něm dobrou náladu, cítíte se uvolněně, patří to k odpočinku po práci. Tohle všechno alkohol skutečně umí a není fér to dětem tajit. Vy jako rodiče byste k tomu měli připojit informaci, že takhle funguje jen v malých dávkách, protože ty velké vedou ke ztrátě zábran a někdy i pověsti. A ke kocovině. Vysvětlete dětem, že k pití lze přistupovat podobně, jako když si člověk bere helmu na kolo nebo zapíná bezpečnostní pásy, když sedá do auta. Naučte je, aby se zajímaly o kvalitu alkoholu, přemýšlely nad jeho množstvím, nemíchaly ho a nezačínaly večer panákem. Naučte je pít krom alkoholu taky hodně vody a jíst během večírku. A nařiďte jim, že se vždycky musí ozvat, i kdyby byly na diskotéce nebo mejdanu. Přes to nejede vlak. Pokud to nebudou dělat, měly byste jim podobné akce alespoň na čas zakázat.

MLUVÍME O ALKOHOLU, I KDYŽ SE NÁM NECHCE

U nás doma je momentálně klid. Otázkou je, jestli to není ten před bouří. Po opileckém majálesu se dcera sama pár týdnů neodvážila chtít po nás podobnou propustku. Jenže nám taky došlo, že odpolední sedánky s partou spolužáků nejspíše znamenají, že tu občas koluje nějaké pití. Je nám taky jasné, že na přímý dotaz se toho moc nedozvíme, o to více se snažíme o alkoholu doma mluvit, i když se nám moc nechce. A to nejen s dcerou, ale také s dospívajícími syny. Podobnou debatu doporučuji všem, protože jestli se naše děti na něčem shodly, tak na tom, že se vždycky najde způsob, jak se na akcích dostat k pití.