Píšeme ve Vlastě celý rok o manželství. O tom pevném až za hrob. O rozvodech. O vztazích na stará kolena. O láskách mezi ženami a o láskách mezi muži. O láskách, na které jsou potřeba tři. A jedno téma se každém z nich vrací. Nevěra. Na jednu stranu je pro všechny ideál věrný vztah, na druhou stranu víme, že je to spíš výjimka, když žádný z partnerů neklopýtne. A tak jsme se rozhodly, že se na tu tak moc skloňovanou nevěru podíváme z gruntu. Na co jsme přišly? Že to není buď a nebo. Nevěra tu je, ať chceme, nebo ne. Nejsme na ni připravené. Ať už jsme těmi podváděnými ženami, milenkami, nebo těmi, které skončily v náručí jiného muže, i když měly doma toho svého, obvykle nevíme, co dělat. „Musí být tajná láska pokaždé odhalena? Má vášeň vždy jen omezenou trvanlivost? A jsou naplnění, která nám manželství, dokonce i to dobré, nemůže nikdy poskytnout? Jak máme udržovat nejistou rovnováhu mezi svými emocionálními potřebami a erotickými touhami? Co je vlastně věrnost? Můžeme milovat víc než jednoho člověka najednou? Pro mě jsou tyto otázky nedílnou součástí každého zralého, intimního vztahu. Bohužel pro většinu párů je krize z nevěry první příležitost, kdy o něčem z toho mluví,“ říká terapeutka Esther Perel, která demaskuje nevěru, vydala o ní knihu Přehodnocení nevěry, kterou v češtině před dvěma lety vydalo nakladatelství Jota.
Když jsem začala hledat ženy, které poznamenala nevěra, napsala jsem výzvu na Facebook. Prosila jsem, aby se mi do zpráv ozvaly ženy, které ji zažily v jakékoli formě, jako libovolný z těch pomyslných tří vrcholů milostného trojúhelníku. Po hodině jsem měla dvanáct zpráv, další den dalších sedmnáct. Napsaly mi kamarádky, o kterých jsem věděla, že je jejich manžel podvedl. Ale ozvaly se i ty, jejichž manželství jsem do té chvíle považovala za pevnější než skála. Známé, které mají díky nevěře děti, i ty, které kvůli nevěře přišly o rodinu. Ženy, které v životě postupně byly podváděnými, které podváděly a byly i těmi, s nimiž někdo někoho podváděl. U mnoha z nich jsem netušila, čím si prošly. Některé děkovaly za tu možnost si utřídit díky svým zkušenostem vzpomínky, psaly, že při psaní plakaly.
Nastal čas přehodnotit nevěru, protože každý z těch příběhů je jiný. A všechny mají sílu a nesou obrovské emoce. Všechny bez výjimky ukazují, že čas je milosrdný a hojí rány. A všechny ty příběhy potvrzují, že není zlá nebo dobrá nevěra, že nevěra je symptom, že i když se v tom v přítomnosti plácáme a nevíme, kudy dál, cesta se nakonec najde. Jestli v tom právě lítáte, možná vám jejich vyprávění pomohou vidět věci jinak.
Ať už jsme podváděnými ženami, milenkami, nebo těmi, které skončily v náručí jiného muže, i když měly doma toho svého, obvykle nevíme, co dělat.
Nežiju s pocitem, že jsem rozbila rodinu
Dá se říct, že nevěra jako taková mi dala životního partnera a otce mých dětí. Znám ho už 20 let, znám i jeho bývalou ženu, byli jsme všichni kamarádi. On měl ve vztahu krizi, dlouhodobou. Já jsem byla po rozchodu dlouhodobého vztahu. Dělala jsem mu vrbu, radila a pomáhala, jak řešit tu krizi. Trávili jsme spolu hodně času, dvakrát týdně trénink v tanečním souboru, divadelní projekty... Zvrtlo se to, zamilovali jsme se. Dlouho to bylo nevinné, rozuměj bez sexu. Ale posledních pár měsíců před jejich definitivním rozchodem došlo i na něj. Ano, racionálně jsme měli jasno, on, protože měl malé dítě, chtěl kvůli němu zachránit rodinu. Žena už nechtěla, iniciovala rozchod a on souhlasil. Nebýt našeho vztahu, jeho nevěry, asi by o vztah s ní víc bojoval (udělal to už dvakrát předtím). Tentokrát to přijal hned. Já jsem v tu chvíli získala muže a čtyřletého syna. Zpětně si myslím, že by jejich vztah, pokud by ho zachovali, vydržel jen o nějakou dobu déle, ale k rozchodu by dříve či později došlo, znám je oba dobře a dlouho. Neshodovali se v zásadních náhledech na život. Rozhodně nežiju s pocitem, že jsem rozbila rodinu.
Sabina, 38 let
Co mi dala nevěra?
Několik dobrých přátelství, z mnoha milenců se stali mí dlouholetí kamarádi. Ve většině případů mi nevěra dala taky skvělý sex, poznání mnoha jiných exotických kultur a sociální kapitál, kontakty, které bych jinak neměla. Taky vědomí, že tráva není jinde zelenější, tedy větší respekt k partnerovi doma, když došlo na zklamání z milence. Nevěra mi dala i poznání sebe sama, sebereflexi, ať už přímou, nebo nepřímou, každý vztah člověka nějak posune.
Lada, 34 let
Můj vztah díky nevěře vyzrál
Nevěra je slovo, které má nádech zrady, pro mě však byla světlem na konci tunelu v naprosto neřešitelné partnerské situaci, ze které z mnoha důvodů nebylo možné jen tak vystoupit. Ať to zní jakkoliv, můj pohled na partnerství jako takové to obohatilo, nevěra mě naučila, že si musím umět hlídat svoje hranice, trvat na svých potřebách a neupozaďovat se neustále na úkor a ve prospěch druhého. I přesto, že se jedná o zraňující zkušenost pro všechny zúčastněné, můj vztah tím vyzrál.
Jana, 37 let
Život píše příběhy
Než se vyjádřím k tomu, co mi nevěra bývalého manžela dala a kam mě posunula, bych chtěla říct, že jsem se rozvedla hlavně z toho důvodu, že bývalý byl silný manipulátor. A že nevěra rozhodně nebyla hlavní důvod rozvodu. Jeho nevěra mi postupem času dala impulz k tomu, začít na sobě pracovat, naučit se mít se ráda. Nebylo to ale hned, tak otázka pěti let, kdy jsem byla silně pod jeho vlivem, a i když jsem o jeho nevěře věděla, tak jsem ho pořád měla ráda a věřila mu... Bylo to pro mě nastavení hranic, co si ke mně může dovolit. Hodně se mi zvedlo zdravé sebevědomí, cítím se být krásná a sexy. No a těsně před rozvodem jsem našla útočiště v krásné náruči ženatého muže, se kterým se milujeme a prožíváme, co jsme nikdo z nás doposud nezažil. I on mě učí být opravdovou ženou. Jo, život píše příběhy...
Blanka, 42 let
Z úcty k mému muži i k mému příteli...
Je to více než deset let zpět. Bylo mi sedmadvacet let. Tehdy jsem byla na rodičovské dovolené, prožívala jsem zklamání v rozdílnostech přístupu k péči o dítě mezi mnou a manželem. Známí plánovali větší setkání přátel, které jsme rok předtím pořádali my s mužem, tedy jsem jim slíbila pomoc. S jedním z pořadatelů jsme si začali psát a telefonovat více a postupně jsme ladili detaily akce. Začali jsme se přátelit, měli jsme společný pohled na svět. Byl o deset let mladší, pro mě tehdy spíše mladíček, dospívající chlapec. Zřejmě právě proto jsem nebyla obezřetná a stalo se, že jsem k němu začala cítit zpočátku zmatené a postupem času stále silnější pocity náklonnosti. Abych upřesnila, stává se mi, že se často platonicky zamilovávám, ovšem v jádru jsem v této oblasti dost konzervativní (ačkoliv mě to možná někdy i mrzí) a svým emocím nedávám prostor vně.
Tedy jsem si spíše užívala příjemné pocity zamilování a krásného přátelství. Jenže situace se spíše zintenzivňovala, čemuž samozřejmě napomohlo, že náklonnost byla oboustranná. Dlouho jsme se vídali ve zcela přátelském duchu, psali si dopisy, krásně ručně, do schránky, romantika jak blázen. Snažila jsem se svoji lásku k němu zahnat, nemyslet na něj, společně jsme mu hledali přítelkyni a dělali další blbosti. Celkově asi po roce a půl jsem cítila stále větší tlaky, touhu po něm. Být s ním. Téměř racionálně jsem se rozhodla, že takto to dál nejde, že trápím sebe, jeho i mého muže, který samozřejmě odklon mé pozornosti cítil. A že pokud myšlenky na něj nedokážu opustit, musím tedy zkusit opačný pól. Musím se s ním pomilovat, zkusit vztah prohloubit, posílit a uvidíme, kam se to posune dál. Situace byla emočně hodně napjatá, protože v té době jsme s manželem měli asi skoro čtyřletou dcerku a řešili těžkou krizi. Jednoho krásného víkendového večera se to stalo, byl to tak magický a láskyplný akt, že nás to oba naprosto ohromilo. Přisuzuji to tomu, že jsme si blízkost tak dlouho odpírali, až to vybouchlo jako ten nejkrásnější ohňostroj v Čínské lidové republice! A potom se konečně daly věci do pohybu.
Napětí se uvolnilo. On byl neskutečně trpělivý, laskavý, chápající a já rozbitá na kusy z náročného manželství, mateřství a z jeho mládí. Hlava mi nedovolila uvolnit se do proudu toho krásného, co jsme tvořili. Díky uvolněnému napětí jsem ale na druhou stranu mohla vidět, že můj manžel má mnoho kvalit, které pod clonou frustrace nebyly viditelné. Ve světle rozchodu jsem si více než kdy dřív uvědomovala, že je otcem mé dcery a miluje ji, ačkoliv jiným způsobem, než jsem mu to já naplánovala. Že miluje i mě a stojí při mně ve chvílích, kdy jsem tak protivná, že na něm nenechám nit suchou. Najednou nebylo vše tak snadné. S přítelem jsme o tomto všem hovořili. Chápal místo mého muže po mém boku, taky jeho roli otce. Navzdory svému věku byl maximálně chápavý, za což mu budu napořád vděčná.
Po asi půl roce se podařilo náš vztah rozvolnit, přestali jsme si psát, abychom nejitřili city, vídali jsme se dál, ale jen omezeně v rámci společných akcí. Po čase jsem manželovi o svém „románku“ řekla. Bylo to pro něj velmi těžké, na druhou stranu si mohl potvrdit, že to, když tehdy cítil, že ho opouštím, bylo správné a jeho intuice jej nezklamala. Ačkoliv poté nastalo mnoho chvil, kdy jsem o našem manželství pochybovala, tento příběh jej velmi posílil (ačkoliv z krátkodobého hlediska oslabil), a kdybychom to v té době ukončili, připravili bychom se o mnoho krásných i těžkých chvil, které jsme společně prošli a náš vztah tím posunuli dál. Musím říci, že teď prožívám ve svém manželství radost, štěstí a naplnění.
A vím, že to není samozřejmost.
Tento příběh jsem se rozhodla poskytnout z úcty k mému muži a k mému příteli, který mi zůstal blízkým ještě mnoho let poté, než si sáhl na život. Až do konce jsme si občas volali a sdíleli své trampoty, občas jsme zašli na kafe, což jsme si už mohli dovolit, jelikož uplynulo mnoho let, emoce i bolesti se obrousily a naše přátelství zůstalo. Ráda bych věřila, že jeho odchod z tohoto světa se mnou nesouvisel, tou dobou jsme měli všechno vyjasněné, byli jsme přátelé a on měl holku, dost báječnou, byli spolu šťastní. Samozřejmě si to vyčítám, že ten náš příběh byl jedním z mnoha, co mu na radosti nepřidal... myslím, že trpěl depresemi, ale odmítal to řešit.
Jindra, 40 let
Proč si myslíte, že vám by se to nikdy nemohlo stát?
Mně nevěra dala vědomí, že věřit v životě můžeš jen sama sobě. Žila jsem ve víře, že můj chlap je ten, za kterýho můžu dát ruku do ohně. Jak se říká, že ve vztahu miluje vždycky jeden víc, u nás to byl a pořád je on. Asi i lidi kolem nás by spíš tipli na nevěru mě než jeho. Já extrovertka, snadno se seznamuju s lidmi všeobecně, ne, že snadno balím chlapy! On introvert s problémy se projevit před cizími lidmi. Bez kamarádů, nikam moc nechodí. Takže jsem byla v klidu. A bum, jeden pracovní večírek, alkoholová smršť a úlet byl na světě. Jak mi pak řekla psycholožka: proč si myslíte, že se vám to nemohlo stát?
A to je ono. Teď už vím, že věci se dějí. Dobrý i špatný. Nejsem vyvolená a život není jen o tom, být šťastná. Je to o výzvách, že musíš něco překonávat. U mě šlo mimo jiné o poznatek, že děti jsou výš. Že svobodná bych odešla. Hned. Kvůli nim jsem zůstala. Ale taky už vím, že spoléhat se mám na sebe, že život se dokáže změnit během jednoho dne a že, co tě nezabije, tak fakt posiluje. I když to bolí. Jinak jsem si ještě přečetla tu diskusi pod tvým facebookovým statusem. No, tak to je přesně ono, jak jsou tam některé dámy nekompromisní, že nevěra není NIKDY odpustitelná. Je to lež, ztráta důvěry. A kdo to toleruje, tak se bojí být sám, je nesebevědomý nebo má pokřivený morální kredit. Jé, jak já byla taky takhle chytrá! Protože žiješ v bludu, že tebe se to netýká. Hm. Tak týká, týká se to skoro každého. Nikdy neříkej nikdy. A nedělej chytrou. V tomhle to byla fakt škola. Ono je ti z toho fyzicky špatně. Já zvracela. Několik týdnů je peklo. Nemůžeš ho vidět. Já ho vykopala z bytu. Ale pak přijde lámání chleba a tam je tolik faktorů a je to o tolika věcech, že prostě nejde paušalizovat.
Kristina, 39 let
Vzorec milenka
Jak nad tím přemýšlím, a těžko se to shrnuje, nebylo to jen jednou, že? Vzorec „milenka“ jsem si dala hned několikrát. Obecně vzato mi to pomohlo k tomu, že nikdy neříkej, že bys něco „ne“, nebo něco „jo“, protože pak může přijít situace, kdy přesně tomu budeš čelit. Prostě takové vyhýbání se kategorickým postojům. A dalo mi to zažít různé modely, jak chlapi fungují s dětmi. Zkušenost k nezaplacení. A pak samozřejmě tu lásku, s každým z nich v nějaké rovině.
Anna, 37 let
Jsem za to vděčná
Nevěra pro mne jako ženu byla nálepkou citového strádání a chybějícího společného sdílení, respektu a tolerance v přežitém vztahu plném povinností. Pochopila jsem díky ní své chyby a ujasnila si, co přesně mi ve stávajícím nefunkčním vztahu vadí na obou stranách. Díky nevěře jsem dostala sílu a možnost bojovat za sebe, lásku a rodinu, která má smysl, když je celá a funkční. Jsem vděčná za příležitost, která v podobě nevěry přišla, neboť jsem našla víru, že vše může být jinak.
Petra, 35 let
Našla jsem víru v sebe
Co mi nevěra přinesla? Prvně nejistotu, poté víru v sebe sama, naději do budoucna, že zvládnu žít bez něj. A taky našeho Honzíka, byla jsem tehdy úplně na začátku těhotenství a myslela jsem si, že zvracím proto, že ta čína nebyla dobrá... I přes těžkosti a nevěru, která vlastně byla jen techtle mechtle mého muže s naší kamarádkou, jsem zvažovala odejít. Pomohla mi skvělá terapeutka, ukázala nám opačné pohledy toho druhého. A dívat se na sebe milujícíma očima toho druhého, to stojí za to, do toho jít znovu, nevzdávat ten vztah. No a můj muž je navíc výborný milenec a život má být hezkej, ne?
Jitka, 45 let
Každý jsme potřebovali jít jiným směrem
Vzájemná nevěra byla lakmusovým papírkem, že můj tehdejší vztah přestal fungovat. Tehdy jsem to brala jako jeho zradu a své selhání. Teď na to koukám tak, že jsme potřebovali jít každý jiným směrem, jen jsme ještě neměli odvahu si to říct nahlas a do očí.
Jana, 36 let
Byla jsem fakt sobecká a ubližovala lidem kolem sebe
V době mezi pětadvaceti a sedmadvaceti lety jsem měla postupně dva poměry se ženatými muži. V tom prvním případě to byla velká fyzická přitažlivost, prostě obrovská energie mezi námi, které si nešlo nevšimnout. Že je ženatý a má dítě a je o skoro jedenáct let starší, jsem zjistila až po pár hodinách intenzivního povídání. Tehdy mi říkal, že s manželkou je jen kvůli synovi (tehdy mu bylo devět let), že ona někoho má a celý ten vztah nefunguje. Věřila jsem mu, nebo spíš se rozhodla, že mu budu věřit. Náš vztah byl neuvěřitelně intenzivní, sex byl naprosto skvělý a z hlediska fyzičnosti to byl nejlepší sex, jaký jsem kdy zažila. Scházeli jsme se v jeho firemním bytě, občas za mnou i přijel. Po pár týdnech jsem zjistila, že chci víc, on ale stále tvrdil, že musí zůstat se ženou.
Dopadlo to tak, že jsme se v dobrém přestali vídat, ale dodnes jsme v kontaktu a ta energie tam hodně visí a naučila mě sebekontrole. Tenhle vztah mě posunul hlavně fyzicky, uvědomila jsem si, co v sexu chci, jak si o to říct. Další poměr už byl komplikovanější, protože šlo o člověka, který byl ve větší skupině našich společných známých. Ten pro změnu říkal, že manželku nemiluje, že to byl vztah založený obchodně. Ona bývala často mimo domov (byla na mateřské a pobývala u svých rodičů), my se ale scházeli v hotelích anebo tajně v bytě (firemním i doma).
Museli jsme hodně tajit to, že spolu máme nějaký vztah. Já mu tehdy moc nevěřila, že s manželkou jsou jen na oko. A popravdě jsem na něj postupně začala nahlížet jako na sraba a chudáka a ztratil pro mě atraktivnost. Místo, aby přiznal, že si chce prostě jen užít s mladou holkou, tvrdil, že by se mnou moc rád byl naplno, ale že to nejde, protože majetek. Když jsme se definitivně po několika návratech po víc jak roce rozešli, byla jsem cynická, co se mužů, lásky a vztahů týče. Jsme taky v kontaktu a vím, že si po mně našel další, protože jsem viděla ty signály. Slečnu jsem chtěla varovat, ale bylo vidět, že je hodně zaláskovaná, a asi mi do toho nic nebylo. Každopádně už jsem věděla, že když budu chtít vztah založený na sexu, najdu si někoho, kdo to bude mít stejně, a netřeba do toho tahat city a řeči o svém druhém soukromí. S odstupem ale vím, že jsem byla fakt sobecká a zároveň ubližovala sobě i lidem kolem. Oba tyhle poměry doprovázely lži a tajnosti vůči lidem, které mám ráda.
Ztratila jsem víru, že existují věrní muži. Dodnes si říkám, jestli mě partner přece jen taky nepodvádí s nějakou mladou, co nehledá vztah ani lásku a jen jí imponuje, když má staršího zadaného muže. Mám problém věřit, zároveň vím jednu věc. Pokud by mě partner podváděl, chtěla bych to vědět a snažit se napravit důvod, proč to dělá. Našla jsem totiž konečně vztah, za který mi stojí bojovat. A vím, že můj současný a doufám partner už na furt, je zcela jiný člověk než dva moji předchozí „partneři“...
Jana, 32 let
Co inspirativního říká o nevěře terapeutka Esther Perel?
• Lidé často v milostné aféře vidí traumatickou událost, po níž už není cesty zpět, a je ostatně pravda, že některé nevěry zasadí vztahu smrtící ránu. Jiné však mohou inspirovat ke změně, jíž bylo naléhavě zapotřebí. Zrada raní až do morku kostí, jenže rána se může zahojit. Milostné aféry se pro některý pár mohou dokonce stát produktivním způsobem hledání řešení. Věřím, že z krize kolem nevěry může vzejít něco dobrého, a lidé se mě často ptají: „Takže byste rozhádanému páru doporučila nějakou tu nevěru?“ A má odpověď? Spousta lidí má pozitivní, transformační zážitky, které se pojí ke smrtelné nemoci. Nevěru bych však nedoporučila o nic víc než si uhnat rakovinu.
• Motivy k nevěře se velmi liší, stejně jako reakce na ni a její možné následky. Některé aférky jsou důsledkem vzdoru. Jiné se pro změnu přihodí, když vůbec žádný odpor neklademe. Jeden člověk překročí čáru jen proto, aby si zašpásoval, zatímco druhý se snaží najít cestu ven. Některé nevěry jsou malicherné vzpoury, podnícené pocitem nudy, touhou po něčem novém nebo potřebou se ubezpečit, že pořád máme sílu. Jiné odhalují pocit, jaký jsme nikdy předtím nezažili – zdrcující cit lásky, kterou prostě nelze potlačit. Paradoxní je, že mnozí lidé se vymaní z manželství jen proto, aby ho zachovali. Když se ve vztahu objeví týrání, může být prohřešek produktivní silou. Nevěra někdy zní jako alarm, který nás upozorňuje, že si něco naléhavě žádá pozornost, nebo se z ní vyklube umíráček, který se rozezněl po posledním výdechu vztahu. Aféry jsou aktem zrady, ale jsou také vyjádřením touhy a ztráty.
• Na Západě dnes většina z nás prožije za život dva nebo tři významné dlouhodobé vztahy nebo manželské svazky. A někteří z nás to celé zvládnou s jedním a týmž člověkem. Když za mnou přijde pár po nevěře, často jim řeknu tohle: Vaše první manželství skončilo. Chtěli byste spolu uzavřít druhé?
• V malém kroužku snubního prstýnku jsou obsaženy značně protichůdné ideály. Chceme, aby nám vyvolený partner poskytoval stabilitu, bezpečí, předvídatelnost a spolehlivost – všechno ukotvující prožitky. A od téhož člověka očekáváme, že bude zdrojem úžasu, tajemství, dobrodružství a nebezpečí. Zajisti mi pohodlí i vzrušující život na hraně. Dopřej mi důvěrnost a zároveň novost. Dej mi kontinuitu i překvapení. Milenci se dnes snaží dostat pod jednu střechu touhy, které vždy měly oddělená obydlí.
• Naše individualistická společnost plodí prapodivný paradox: se vzrůstající potřebou věrnosti sílí i tendence k nevěře. V době, kdy tolik emocionálně závisíme na svých partnerech, mají milostné aféry nebývalý zničující náboj. Jenže v kultuře, která dává právo na individuální naplnění a vábí nás příslibem šťastnějšího života, máme o to větší pokušení být nevěrní. Možná právě proto odsuzujeme nevěru víc než kdy dřív a současně se jí nebývale často dopouštíme.
Popisek: Další zajímavé pohledy a názory na nevěru a způsoby, jak se v takové situaci zachovat a jak se s ní vyrovnat, najdete v knize Esther Perel.
Nevěra ve věku internetovém
• Nechte být jeho telefon a počítač. Mohly byste zjistit i to, co vědět nechcete.
• Ujasněte si, co chcete pro sebe. Budovat vztah, nebo odejít, protože nevěra jen završila něco, co stejně nefunguje?
• Dejte si čas. Čas na sebe, od sebe, pro sebe navzájem. Teď je to čerstvé a bolavé, ale jak se na svoji situaci budete dívat za deset let?
• Neočerňujte nikoho. Ani jeho, ani jeho milenku. Hlavně ne před dětmi.
• Najděte si dobrého terapeuta. Nebo jděte na párovou terapii. Nebo obojí.
Text: Klára Kubíčková