Nenalhávám si, že to není pravda. Kde jsou ty časy, když jsme se během našich prvních schůzek na sebe vrhali na každém vhodném, nebo spíš nevhodném místě! Veřejná schodiště, hotelové záchody, převlékací kabinky v obchodech…
A když nemyslel na nic jiného, než jak mi vyhrnout sukni - a bylo to na něm taky vidět. Pamatuju se, jak se můj úpravný gynekolog, slovutný doktor Pastor, smál: „Vítejte v období erotické fascinace.“
Tak tomu říkal, když jsme probírali frekvenci mých sexuálních styků, která vedla k mírnému opotřebování příslušných partií. Jenže od té doby uběhlo osm let.
Teď na gynekologii chodím už jen kvůli mykóze, poporodním kontrolám a stěrům z čípku. Doktor Pastor vypadá pořád stejně úpravně, jen můj sexuální život se omezil na večerní láskyplné objetí s více či méně příjemným „cvičením“ - nejspíš kvůli uvolnění stresu.
Což je fajn, ale nuda. Pro mě i pro manžela. Všechny „zaručené“ rady z časopisů typu erotické prádlo, nové polohy a poněkud perverzní hry jsem už vyzkoušela. A upřímně: moc nefungují. Nebo ano, ale jen jednou. A co zítra? A pozítří?
Češi se prý milují v průměru třikrát týdně, jsem četla. Jenže podle mě vyskakuje ten průměr právě kvůli těm párům, které se znají sotva pár měsíců a zrovna se nacházejí v období erotické fascinace.
My ostatní ta čísla táhneme dolů. Ale aspoň na něco jsem přišla: Na partnerovi je vidět, že ho to víc baví, když to víc baví mě. Když si v duchu umažu těch osm let, co jsme spolu, a ve své fantazii se stanu tou ženskou, co se nebránila sexu ve Stromovce pod viaduktem za bílého dne.
Moje tělo nějak pozná, že jsem v duši zpátky a začne dělat cosi, na co partnerovo tělo zareaguje s větším nadšením. I když zrovna nejsme ve Stromovce, ale v posteli, v níž spolu většinou spíš řešíme, kdo zavolá babičce a kdo nakoupí. A jak to máte vy?