Zbavte mě mých dospělých dětí nebo se zblázním!

Psychologie 20. srpna 2020

Kdysi bylo běžné soužití i tří generací. Pak se doba začala měnit a mladí, jak jen to šlo, zvedli kotvy a odpluli na samostatnou plavbu. Dnes se jim ale z bezpečného přístavu přestává chtít nebo se do něj vracejí. U první kategorie se chytil výraz „mamahotel“, druhá si vysloužila označení „bumerangové děti.“

A označení je to vskutku příznačné. Vylétnou z domova, udělají velký oblouk, při němž vystudují, začnou pracovat a leckdy se i vdají či ožení, a zase se vrátí zpátky.

Je jim něco mezi třicítkou a čtyřicítkou a znovu začínají bydlet se svými rodiči.

Jsou jich miliony

Například ve Spojených státech zjistili, že tzv. „boomerangers“ má doma téměř každá sedmá rodina. Mnohem častěji se to týká mužů – společně s rodiči žije více než třetina Američanů ve věku od dvaadvaceti do čtyřiatřiceti let, což je dvakrát víc, než kolik jich bylo před dvaceti lety.

Jak na to:

  • Odborníci doporučují tzv. metodu „přísné lásky“, tedy podporovat, ale nic neulehčovat. Už to opravdu není malé děcko.
  • Jasně si navzájem hned na začátku určete všechna práva i povinnosti. A pamatujte si – vy určujete, co se bude dodržovat. Klidně využijte právo veta.
  • Potomek se samozřejmě musí podílet na platbách za bydlení, vodu, elektřinu atd.
  • Nerozmazlujte ho. Vyprat si, vyžehlit nebo udělat snídani určitě zvládne sám.
  • I když už je dospělý, bude mít v domácnosti své pravidelné povinnosti.
  • Dejte mu časovou lhůtu, dokdy se má zase osamostatnit.
  • Neberte jeho návrat jako vaše osobní selhání.

Stejný trend sílí i ve Velké Británii, dokonce se jím tu zabývali už i ministerští úředníci, kteří zpracovali informační brožurku s radami rodičům, jak s bumerangovými dětmi zacházet.

Je jich tu na milion a polovina z nich už dávno překročila třicítku, ba i čtyřicítku. V Česku se sice podobné průzkumy nedělají, nicméně sociologové odhadují, že až třetina Čechů a Češek kolem třicítky bydlí u svých rodičů.

Návrat z donucení

Výrazně se na tomhle fenoménu podepisuje současná ekonomická situace. Snad v každé zemi lidé pocítili tvrdé dopady krize – ceny stoupají, mzdy stagnují a nezaměstnaných přibývá.

Takže mladí, když se jim nepodaří najít práci či o ni přijdou, volí cestu zpět k rodičům. Zároveň později zakládají rodiny, spousta jich žije tzv. single, takže s návratem do hnízda nemívají problémy. Ostatně ekonomické důvody jako příčinu návratu k rodičům uvádí většina „bumerangerů“.

Hodně z nich tvrdí, že kdyby je k tomu okolnosti nedotlačily, nikdy by tuto cestu nevolili. Na druhou stranu malá není ani skupina těch, kteří rovnou řeknou, že život u rodičů je pro ně vlastně mnohem pohodlnější.

Navázat ale po několika letech, kdy ratolest trajdá po světě, nebývá jednoduché. Všichni už si žijí po svém, mají své návyky…

Přestože asi jen málo rodičů by svému děťátku zabouchlo dveře před nosem a mnozí mají z návratu dítěte dokonce radost, velice často přicházejí po nějaké době společného soužití spory.

Co s ním?

Když potomek potřebuje pomoct, je jasné, že mu ji rodiče poskytnou. Nemělo by se to ale zvrhnout v model, kdy pětatřicetileté „děcko“ bude mít u rodičů all inclusive servis s vypraným a vyžehleným prádlem a teplými večeřemi a jinak si bude žít, jak chce.

Vy máte svůj život a své potřeby a svůj byt. Proto dejte svému dítěti jasně na srozuměnou, že obnovené společné bydlení berete jako přechodnou záležitost, než se zmátoží.

A určete jasná pravidla spolužití, včetně podílu vašeho dítěte na chodu domácnosti.