Matky a dcery: Proč je to pořád stejné peklo?

Radka hulákala a to vše ještě doprovázela vyhazováním špatně složených triček ze skříně, otvíráním zásuvek a trháním papírů. Jedna dcera se na ni dívala znuděně, druhá pohoršeně, a když Radce docházel dech, zeptaly se jí: „Už jsi skončila? Je ti líp?“

Radka zbrunátněla a ztuhla a užuž se chystala drzouna ztrestat. Vtom jí ale došla celá ta hrůza, otočila se a beze slova odešla z pokoje. „Přesně takhle mi nadávala moje máma a já jsem to nenáviděla,“ vyprávěla večer kamarádce. „Pokaždé jsem si přísahala, že tohle nikdy svým dětem nebudu dělat - nebudu jim vyhazovat jejich věci ze skříně a křičet na ně. A je to tady!“

Najednou je tu nemožná matka

Historie se pořád opakuje. Iv té nejúžasnější rodině nastane chvíle, kdy dcera za sebou třískne dveřmi a myslí si o své mámě, že je úplně pitomá. A máma zase lomí rukama - co to jenom vychovala? Vztah mezi matkou a dcerou je totiž výjimečný a naprosto klíčový.

Klíčový ovšem ani zdaleka neznamená harmonický a kamarádský, přestože právě tohle by si každá máma přála. Chce své dceři předat zkušenosti, názory, vkus a samozřejmě lásku. Žel se tato mateřská touha často míjí účinkem a snaha vyvolává jiné reakce, než je vděk. Dívenka, která se na maminku celé dětství dívala jako na krásnou princeznu, se s pubertou promění v protivné a uštěpačné stvoření.

Všechny matčiny názory jsou najednou staré a hloupé, všechno její oblečení nemožné. Ale především přicházejí nekonečné hádky, odsekávání a oči obrácené v sloup. „Tati, prosím tě, řekni mámě něco...,“ ozývá se každý den. Když je muž moudrý, neřekne nic. Když moudrý není a dělá mu dobře, že se dcera obrací na něj, tak mámě "něco" řekne, a ta už si připadá úplně jako kůl v plotě.

Pravidla soužití nutná k přežití

Období, kdy se dcera začne vůči matce vymezovat, je bolestné. A protože obvykle vlastnosti po mámě dědí, budou asi obě stejně hádavé, urážlivé, lítostivé, plačtivé... Čím jsou si obě podobnější, tím větší boje se mohou v období dospívání odehrávat.

Nabízíme pro matky i dcery rady, jak se neuhádat k smrti:

• Mějte ráda svou dceru, i když se zdá jiná než vy.
• Mějte ráda svou matku, i když je nemožná.
• Jednejte čestně, neurážejte jedna druhou a zakažte si vulgarity.
• Nekritizujte nahlas a přede všemi jedna druhou. Když už to nemůžete vydržet, sdělte si to raději o samotě.
• I vaše dcera je svobodný člověk a má právo na své soukromí, proto jí neprohledávejte pokoj ani věci.
• I vaše matka je svobodný člověk, proto když si chcete něco jejího půjčit, nejdřív se jí zeptejte a vracejte to čisté.
• Jestliže si vzájemně sdělíte něco důvěrného, nesmíte o tom mluvit s nikým jiným - ani s nejlepší kamarádkou!

Nebojte se, dobře to dopadne

Můžete se spolehnout na dvě věci: během dospělosti obě zjistí (jedna ke svému uspokojení, druhá ke svému zděšení), že pořekadlo "Jaká matka, taká Katka" má pravdu. Mnohé povahové rysy, způsoby jednání a reakce bude mít dcera jednou stejné jako její matka, byť by se tomu bránila sebevíc.

A za druhé: i když se teď dcera vzpěčuje máminým radám k smrti, je drzá a protivná, přejde ji to. Potřebuje se totiž vůči své mámě vymezit, musí si najít vlastní cestu. Kdyby to neudělala, hledala by celý život někoho, kdo by se o ni staral, což není zrovna ideální. Pozvolna dojde k jakési tajemné změně a najednou se mámy a dcery ocitají v samostatném ženském světě, do kterého otec ani žádný jiný muž nemůže vstoupit.

Jak to nemá být

Slepice a kuře

Matka má o dceru nepřetržitě strach. Líčí jí nebezpečí, která ji mohou potkat, a přede všemi ji ochraňuje. „Oblékni se teple! Kolik jsi dnes vypila vody? Jedla jsi? Ty zase kašleš...“ Běda, kdyby se na ni někdo křivě podíval! Když se dceři nepodaří v dospívání od mámy odpoutat, může se stát, že se role otočí a matka bude nikdy nekončící péči očekávat od ní.

Trenérka a závodnice

Matka srovnává dceru s dalšími dětmi a bedlivě sleduje, jestli je ve všem nejlepší. Chce, aby nejrychleji mluvila, aby se nejlépe učila a vůbec byla dokonalá. Takové matce je těžké se zavděčit, protože vidí všechny nedostatky, které dcera má, a mezery, kde by bylo třeba něco vylepšit.

Nejlepší kamarádky

Když jdou spolu po ulici, vypadají jako dvě sestry a obě jsou na to pyšné, matka ale o trochu víc. Obě si zakládají na tom, že před sebou nemají žádné tajemství, a jsou schopné si sdělit i vraždu nepohodlného milence. Jestliže se tato forma vztahu v dospívání nezmění, obvykle to nevěstí nic dobrého, přestože to vypadá ideálně. Dcera se nemá vůči komu vymezit, na kom si vyzkoušet vzdor. Dcery matek, které s nimi byly v době dospívání nejlepší kamarádky, mnohdy nevědí, co se sebou, a utíkají k drogám nebo k alkoholu.

Věc Makropulos

Některé matky jako by nedokázaly přijmout fakt, že jejich dcery budou vždycky mladší než ony, a proto se dá předpokládat, že budou i lépe (nebo alespoň svěžeji) vypadat. Jakmile se z jejich dcer stanou ženy a ony najednou spatří sebe samu před dvaceti lety, začnou horečnatě cvičit, oblékat se podle módy dvacetiletých, číst jim určené časopisy a od okolí vyžadovat potvrzení, jak vypadají mladě. Dcerám to připadá trapné a nevědí, co s tím. Matky jsou nadšené, že je celé okolí považuje za mladší, než jsou. A mají dcerám za zlé, že ty si to nemyslí, protože jim závidí.

Kobra a králík

Autoritativní, přísná a neomylná matka ví nejlépe, jak se co má dělat, kdy a kde. Nepřipustí, že by dcera mohla mít nějaký názor, a cepuje ji hůř než psa. Z dcery se stává nejprve ustrašené stvoření a později nenávistná zahořklá bytost, která na otevřenou vzpouru nemá dost sil. Taková matka bude své dceři neustále organizovat život, a když ta včas neuteče, nikdy se od sebe neodpoutají a budou se vzájemně otravovat až do smrti.