O týraných dětech se mluví a píše často. Jenže ono je to někdy naopak – tím chudákem je rodič. Akorát že když vás týrá, šikanuje, či dokonce bije vlastní dítě, nejspíš s tím na veřejnost hned tak nepůjdete.
Agrese ale není ani nepřirozená, ani jednoznačně negativní. Kdysi umožňovala přežití druhu. Je to přirozená reakce. Bez jisté dávky zdravé agresivity by z dítěte vyrostl ustrašený človíček, kterého by druzí mohli snadno ovládat. Agresi potřebujeme k tomu, aby z nás nebyli otloukánci a uměli jsme se ve světě prosadit. Jenom se to nesmí zvrtnout.
Stále častěji
S případy, kdy zletilé děti terorizují své rodiče, se stále častěji setkávají pracovníci intervenčních center. „Rodiče vystavení domácímu násilí hledají pomoc u nás nebo na policii zpravidla až ve chvíli, kdy mají obavy o svůj život.
Stačí odmítnout potomkovi další stokorunu a on si »kapesné« začne vynucovat nejen slovními urážkami, ale i vyhrůžkami a fyzickým násilím. Evidujeme případy, kdy své agresivní jednání podpoří zbraní, zejména nožem, ale i sekyrou,“ říká vedoucí intervenčního centra Eva Chalupníková Doležalová. Mezi agresory je nejpočetnější věková skupina mezi 18. až 20. rokem.
Spory gradují v momentě, kdy se mladým nedostává peněz, nemají práci, jsou závislí na návykových látkách či hracích automatech. Časté je i násilí vůči seniorům. Agresivita je do určité míry dána geneticky. Výchova však dokáže hodně.
"Prostě mi dáš to kapesný nebo ..."
To chce klid
Hlavní je zachovat klid. Aby se dítě naučilo ovládat svůj vztek, musí vidět stejnou schopnost především u rodičů. Výprask, výčitky či nadávky nikam nevedou, respektive je to cesta do pekel. Člověk je na rozdíl od zvířat schopen své pudy ovládat – pro vzteklého synka budou ideální bojové sporty, tam se popere s pytlem či stejně silným soupeřem.
Příčin vzrůstající agresivity dětí je celá řada. Rozchod rodičů, nestabilní citové a sociální zázemí, příliš volná výchova, či naopak přehnaně vysoké nároky. Olej do ohně přilévají „špatní“ kamarádi, televize a některé počítačové hry. Někdy paradoxně i sport, to když zdravá soutěživost přeroste v touhu vítězit za každou cenu.
A může to být i porucha soustředění. Dítě s takovým handicapem musí rodiče brát takové, jaké je. Nepochopené dítě se cítí ztracené a řeší to agresivitou a násilím. Tak je to ostatně téměř pokaždé – příčinou agresivního chování je vnitřní nejistota.
"Tááák, ještě sejmu pár příšer a můžu jít spát."
Prevence je to hlavní
„Samozřejmě nejúčinnější je prevence, komunikace s dítětem od nejútlejšího věku, budování důvěry, vzájemné citové vazby,“ říká ředitel pedagogicko-psychologické poradny v Pardubicích Jiří Knoll. „Mohou jistě nastat případy, kdy se to nepodaří. Důvodem může být osobnost dítěte, ale i rodičů, způsob výchovy, celkové klima v rodině, hodnoty, které vyznává.
Pak je nutné obrátit se například na pedagogicko-psychologickou či rodinnou poradnu, klinického psychologa či psychiatra. V případě skutečně agresivního chování i na policii či OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí).
Nejprve však zkuste zlepšit vaši komunikaci. Snažte se jednat s chladnou hlavou, nereagujte přehnaně ani nedostatečně. Neobviňujte, neurážejte, neshazujte, nepřipomínejte staré problémy. Klaďte otázky, naslouchejte, sledujte neverbální komunikaci. Řešte jen to podstatné a povzbuzujte,“ dodává doktor Knoll.
Snažte se svému potomkovi naslouchat.