Tak zas vstáváme do tmy. V neděli to ještě šlo, bylo volno. Ale pracovní pondělí už je pro řadu z nás matoucí až vyčerpávající. A to nejen proto, že je zase začátek pracovního týdne.
Spoustě lidí letní čas vyhovuje víc, protože je vidět do pozdnějších hodin, a večery jsou tedy delší. Jenže větší část celý ten proces přeřizování spíš otravuje. Nejvíc asi železničáře. Protože oproti přechodu na zimní čas, kdy vlakové soupravy prostě hodinu postojí, u posunu na letní nabírají hodinové zpoždění.
Jarní únava a teď ještě tohle
Citlivějším jedincům nestačí přeřídit všechny hodiny v bytě, protože harmonizovat ty vnitřní, biologické, jim trvá mnohem déle. Jedná se hlavně o kojence, seniory, lidi trpící sezonními depresemi, ale třeba také hypochondry a puntičkáře, kteří bazírují na pravidelném denním režimu. Podle odhadů jde o zhruba každého desátého člověka. Což je docela dost... Plus domácí mazlíčci samozřejmě.
Proč zvládáme přechod ze zimního času na letní hůř než naopak? Organismus je po zimě vyčerpaný a my ho ještě nutíme, aby se „předbíhal“!
Všechno, od vstávání přes jídlo až po pracovní režim, musí najednou „bezdůvodně“ absolvovat o hodinu dřív. Není divu, že je z toho celý zmatený. Ukradli jsme mu přece hodinu!
A tak se dvakrát za rok o tu hodinu přetahujeme...
Neškrtneme to?
Hlavním důvodem k půlročnímu „půlení“ času bývala úspora elektrické energie. Ekologické zdůvodnění je ovšem sporné, zjistilo se totiž, že v letním čase sice večer méně svítíme, ale zase roste spotřeba pohonných hmot, protože auta jezdí do pozdních hodin. Kritici také upozorňují, že v období změn časů přibývá dopravních nehod – nejjednodušší vysvětlení je, že řidiči jsou tak trochu „tumpachoví“.
Objevují se návrhy, že když už letní čas, tak o měsíc později. V dubnu už je přece jen světlo i po ránu. Nebo zavést ho celoročně, tedy de facto přijmout sousední časové pásmo napořád. Zatím jsou však tyto snahy marné.
Co vám usnadní vyrovnat se se změnou času?
Dodržujte pravidelný režim spánku a bdění. Především vstávejte i choďte spát ve stálou dobu.
Po ránu doma rozsviťte všechny žárovky a přimějte své spánkem zlenivělé tělo k několika svižnějším cvikům.
A univerzálně: dostatečně se hýbejte, kvalitně jezte a vůbec dodržujte zásady zdravého životního stylu.
Zdravý organismus by se měl se změnou času vyrovnat sám. Pokud potíže trvají více než dva měsíce a výrazně narušují vaše běžné každodenní fungování (klesá výkonnost, pozornost, soustředění), je na místě konzultace s lékařem.
Nepřepočítávejte pořád, kolik by bylo, kdyby se čas neposunul. Berte za platný ten, který je teď.
A nepozorujte se tolik!
Ráno se „vykopejte“ z postele v podobnou dobu i o víkendu
I žaludek budete muset „přeřídit“ na nový čas
Letní čas tu nebyl vždycky:
Poprvé platil v českých zemích za první světové války v letech 1915 a 1916, pak až za druhé světové války.
Státy Evropské unie ho zavedly v roce 1976.
Československo ho přijalo v roce 1979, a to od posledního březnového víkendu do posledního zářijového víkendu.
Od roku 1996 se protáhl až do posledního víkendu v říjnu, takže letní čas trvá o měsíc déle než čas zimní.
Platí ve všech státech Evropy s výjimkou Islandu, části Grónska a norských ostrovů Jan Mayen a Špicberky.
Na jižní polokouli ho pochopitelně mají v opačné části roku.
Logicky se nepoužívá v tropickém pásmu (dny i noci jsou zde celý rok přibližně stejně dlouhé) a v polárních oblastech (tady mají půlroční polární den a noc).
A další časovaná bomba nás čeká 28. října, kdy posuneme čas ze 3. hodiny zase na 2.