PAVLÍNA WOLFOVÁ: JÁ TO DĚLÁM JINAK, MAMI!

Podzimní kampaň 14. září 2018

Zatímco v pubertě nadšeně plánujeme, jak budeme všechno dělat jinak než mámy, vlastní rodičovství nás nachytá na švestkách. Často překvapeně slyšíme z vlastních úst slova, která jsme nikdy nechtěli vyslovit. Nebo ne? Zeptali jsme se čtyř dvojic matek a dcer z našeho okolí, jak svoji výchovu vzájemně hodnotí. Tady je malá ochutnávka…

Pavlína Filipovská / máma

Co se vám líbí na stylu výchovy vaší dcery a mrzí vás, že jste na něco podobného sama před lety nepřišla?

Vzhledem k tomu, že svět se nesmírně změnil, asi tak dvakrát nebo pětkrát se pootočil kolem své osy, jsou věci, které mi přijdou pořád neuvěřitelné. Například v dobách, kdy já vychovávala svá batolátka, byly některé věci nemožné. Například bylo nemyslitelné vést děti ke sportu, který jsem já milovala a provozovala celé své mládí – k jezdectví. To byl prohřešek vůči mým dětem, které se narodily do doby, kdy se to nenosilo. Takže alespoň hrály tenis, který ale na tom taky nebyl zrovna dobře, asi pro ten buržoazní nádech anebo proto, že se hrál v bílém – ani nevím. Jsem všema deseti pro, že Matouš s Matildou sportují, jenom pořád zkoumám ty jejich zvláštní sporty, kterým nerozumím. A nevím vlastně jestli jim baseball a softball vybrala Pavlína, anebo jestli si to vybrali oni. Musím se jich zeptat.

Pavlína Wolfová / dcera

Co z výchovných metod vaší mámy jste zařadila do svého repertoáru?

Důvěra! Moje máma mi vždycky věřila. Dodnes, když něco dělám a vím, že je to na hraně, řeknu si v duchu – co by tomu teď řekla máma. Takhle to máma nastavila, takhle jsme to spolu vybudovaly. V totéž doufám, že se mi podaří. A pak humor – to je veliká výchovná disciplína a hodně se podceňuje. S tím to máma uměla a umí.

Celý rozhovor najdete v aktuálním čísle časopisu Vlasta. Předplaťte si nyní za nejvýhodnější roční cenu.