Claudia Cardinale: Když je žena šťastná, nestárne

Už před dvaceti lety tvrdila, že se stahuje do ústraní. Naštěstí svá slova nikdy nenaplnila a obohacuje svou filmografii alespoň jedním titulem ročně. Jen v tomto roce natočí filmy rovnou tři – španělské drama El Artista y la modelo, francouzsko-italský snímek Deauville a britské drama Effie.

„Ano, stále ještě pracuji a další filmy mám v plánu,“ potvrdila Claudia Cardinale na tiskové konferenci k letošní České miss, kde promluvila i o tom, jak se v dětství cítila ošklivá, jak ji mrzí, že si nic nezačala s Marlonem Brandem, a také o konkurenci zvané „BB kontra CC“ (Brigitte Bardot kontra Claudia Cardinale):

Nejprve kluk, pak miss

Jedna z nejkrásnějších hereček stříbrného plátna se narodila před čtyřiasedmdesáti lety v Tunisu, kam její dědeček přesídlil ze Sicílie. „Když jsem byla malá, považovala jsem se za ošklivou. Měla jsem pocit, že jsem spíš měla být kluk. Hrála jsem si s kluky, prala jsem se s kluky... Musela jsem jim neustále dokazovat, že žena je silnější,“ vzpomíná Claudia.

„Studovala jsem, abych se stala učitelkou, to bylo mé vroucí přání.“ Osud tomu ale chtěl jinak. V roce 1957 se konala v Tunisu dobročinná slavnost a v jejím rámci soutěž krásy. Do bronzova opálená Claudia vyměnila na poslední chvíli sicilský kroj za bělostný úbor s hlubokým výstřihem na zádech, oslnila porotce a získala cenu pro nejkrásnější Italku v Tunisu. Připadla jí i výhra – týdenní pobyt na slavném filmovém festivalu v Benátkách.

„Neměla jsem v té době ani nejmenší pomyšlení stát se herečkou, ale díky jednomu člověku z organizace Unitalia Film, který mě tam měl na starost a představil mě mnoha slavným osobnostem, jako byla Gina Lollobrigida, Marcello Mastroianni nebo Sophia Loren, jsem se ocitla v úplně jiném světě.

Znala jsem skoro všechny jejich filmy. A teď jsem stála vedle nich a fotografové mě fotili jako šílení. Otec byl zásadně proti, abych na festival jezdila, protože Sicilané neznají legraci, když jde o čest jejich dcer. Proto mi maminka dělala garde.“

Krásná Claudia pozornosti filmařů neunikla. Svolila, aby s ní natočili zkušební záběry, a producent Franco Cristaldi jí brzy nabídl sedmiletou smlouvu s jeho firmou Vides. A to přestože neuměla jediné slovo italsky a v jejím prvním italském filmu ji museli dabovat.

Muž, kterého jsem nejvíc milovala

V roce 1961 měla na svém kontě už šestnáct filmů. S Cristaldim ji později pojil i soukromý vztah. Manželství jim vydrželo (na poměry v šoubyznyse) poměrně dlouho – od roku 1966 do roku 1976. Měli spolu syna Patricka, na producentovu radu ho ale vydávala za svého mladšího bratra. (Stal se z něho úspěšný návrhář šperků.)

Byla na vrcholu, točila s Luchinem Viscontim (Rocco a jeho bratři, Gepard, Rodinný portrét) i s Federicem Fellinim (81/2). Proslavila ji role v proslulém spaghetti westernu režiséra Sergia Leoneho Tenkrát na Západě. Často působila ve Francii a krátce i ve Spojených státech.

„Za Cristaldiho jsem šla z filmu do filmu. Hrávala jsem u výborných režisérů a dostávala skvělé honoráře. Jenomže peníze šly hlavně do manželovy firmy, která mi organizovala celý život. Poskytla mi vilu, sekretářku, šoféra, tiskového mluvčího.

Až jsem toho jednou měla všeho dost...“ S Cristaldim se rozešla kvůli jinému muži – Squitierimu. „Franco mi to nikdy neodpustil,“ přiznává Claudia.

Nikdy s odhaleným poprsím

Ani manželství se Squitierim nevydrželo. Slavný režisér jí dal ve svých filmech mnoho krásných hereckých příležitostí. Ona mu zase v roce 1979 porodila dceru Claudii. To už jí bylo jedenačtyřicet a právě v tom roce se narodila jejímu synovi Patrickovi dcerka Lucille. Stala se tak skoro současně podruhé matkou a poprvé babičkou.

„Byla jsem klidná a spokojená. Když je žena v souladu se svým životem, tak je šťastná. A když je šťastná, nebojí se stárnutí. A když se ho nebojí, tak nestárne.“

Přestože za celou svoji kariéru ztvárnila dlouhou řadu milujících i vášnivých hrdinek, nikdy se neobjevila na plátně nahá či s plně odhaleným poprsím: „Žena si má uchovat tajemství, to je velmi důležité,“ tvrdí hvězda, která se díky své kráse ocitla na 900 titulních stranách magazínů na celém světě.