A víte co? Hromada z nich po mně nechtěla nic víc než si pokecat a objímat se. Fakt, sama bych tomu nevěřila. Takže tohle jsem byla já, když jsem se seznámila s Radkem. Přes den studentka (v pěkně drahých hadrech) a v noci děvka. Radek byl obchodník s akciemi, ale kromě toho pravidelný návštěvník našeho klubu. Byl u nás hodněkrát, většinou jen tak popíjel a bavil se, jenom někdy šel s některou z holek na pokoj. Se mnou ještě nikdy, nějak jsem vždycky zrovna byla zadaná. Až jednou ne. Objednal mi pití a povídali jsme si u stolu. Měla jsem na sobě takovou stříbřitou soupravu s kožešinou a vysoké kozačky a žvatlala, jak nás to šéfová naučila. Takové ty nesmysly, co muži rádi slyší, jak jsou důležití a jak je jejich práce zajímavá a tak. Ale to, co Radek povídal, mě zajímalo doopravdy, však jsem studovala ekonomii, a tak jsme najednou zabředli do docela odborné debaty. Tedy z mé strany ještě moc odborná nebyla, já teprve skončila třetí ročník, ale zajímalo mě to a tak jsem pokládala docela konkrétní otázky. „Neměla bys tady jenom tančit na těch podpatcích a nemluvit o bankách?“ smál se najednou Radek a tak jsem vyskočila a začala tančit a za kravatu jsem si ho přitáhla k sobě. „Když ty banky jsou strašně vzrušující,“ šeptala jsem mu do ucha a myslela to vážně. Skončili jsme samozřejmě na pokoji, však jsem za to byla dobře placená. „Tak ahoj, bylo to prima,“ povídal, když za dvě hodiny odcházel, a já si říkala, že ano, že to bylo fakt prima. A šla jsem zpátky na bar počkat, jestli třeba ještě někdo nedorazí.
