Šéfová si mě prohlídla, zeptala se, jestli vím, o co půjde, a jestli umím mlčet. „Když budeš dobrá, vyděláš si, když budeš žvanit, vyhodím tě,“ konstatovala a pozvala mě na druhý den večer do „klubu“, jak tomu říkala. Byla jsem vyjevená, předtím jsem bordel neviděla ani v kině no ale vyfasovala jsem oblečení a šla si sednout na bar. Už ten večer jsem měla zákazníka. Byl to docela mladý chlap, Němec, a poměrně hezký, takže jsem si sice připadala trochu divně, ale nic nepříjemného to nebylo. A když jsem ráno dostala na ruku svůj podíl, řekla jsem si OK, to půjde. Budu to dělat rok dva, potřebuju si našetřit na auto a nějaký byt a pak se vrátím do normálního života. A tak jsem přes den seděla na přednáškách a každou druhou až třetí noc pracovala v „klubu“. Vážně to byla většinou zábava, jak slibovala Johana. Nebyla jsem stejně zvyklá sedět večer doma, ráda jsem se chodila bavit a tak mi noční podnik vyhovoval. Většinou jsem měla jednoho zákazníka za večer, ale někdy i tři, a výplata mě potěšila ještě víc. Plán vydělat si na auto a byt nebyla vůbec utopie. Jasně, že někdy byli ti chlapi protivní nebo namol, ale protože jsem nešlapala chodník, ale pracovala v dobrém klubu, nikdy to nebyl opravdový hnusák nebo úchyl.
