Radek se znovu objevil za týden, a když zjistil, že jsem v práci a sedím na baru, usmíval se na mě. A ukázal na křeslo vedle sebe a jen jsem si sedla, povídá, že spolu musíme dořešit ty dividendy. Smála jsem se a povídám, že snad nakonec zase skončíme fúzí... Chechtali jsme se celou noc a jestli vám někdo někdy povídal, že k sexu humor nepatří, tak to pěkně kecal. Za pár dní dorazil Radek zas a pak znova, a když jsme zrovna nešli na pokoj, tak jsme si povídali o sobě. „Proč to děláš?“ ptal se logicky a já vysvětlila, že kvůli penězům. Že ze mě třeba taky někdy bude úspěšná obchodnice na burze, ale teď je teď. A že jsem svobodná a bez přítele, takže to nemusí nikomu vadit. „A kdybys někoho měla?“ Zamyslela jsem se. „Tak to asi dělat nebudu.“ Za dva měsíce se mě Radek zeptal, jestli bych někdy někam nešla i mimo práci. Třeba na večeři nebo do kina nebo oboje. Proč ne, ráda. Byl to příjemný večer a odvezl mě po něm na kolej. Taková zvláštní schůzka, jako rande, řekla bych, ale úplně na začátku, ne rande lidí, co už spolu hodněkrát byli v posteli. Bylo mi to moc příjemné, ale nijak zvlášť jsem o tom nepřemýšlela. Jenže on mi druhý den nechal na vrátnici na kolejích kytici. A v kytici byla obálka a v obálce lístek do divadla. Tak jsem si koupila nádherné šaty a šla jsem. Nešli jsme na operu jako v tom filmu Pretty Woman, ale bylo to do Národního a bylo to vážně krásné. Já tam byla poprvé v životě. Po představení jsme šli na večeři a tam se mě Radek zeptal, jestli bych té své „brigády“ vážně nechala, kdybych měla přítele. Kroužila jsem vínem ve skleničce a přemýšlela. „Nevím. To by mi ten přítel musel stát za to, kvůli někomu, kdo se jen tak baví, se svého finančního polštáře nevzdám.“ Odmlčeli jsme se oba a pak si už povídali o představení.
