Rozhodujte se podle toho, co je nejlepší pro vás. Přiměřené sobectví není nic odsouzeníhodného, i kdyby se vám tento názor okolí snažilo vnutit.
2. Myslete jen na sebe
Americká psycholožka Barbara De Angelis mluví z vlastní zkušenosti: „Jednou z nejobtížnějších věcí, které jsem v životě musela udělat, bylo rozloučit se s pořadem, který jsem uváděla v rozhlase. Posluchači mi telefonovali a já se snažila pomoci jim vyřešit jejich problémy. Mezi mnou a posluchači vzniklo pouto. Byli mojí rodinou a já jejich.
Jednou v noci jsem měla sen, že rozhlasová stanice můj pořad zrušila. Ve snu jsem si vydechla úlevou – to je skvělé, teď mohu odejít sama a nikdo mi můj odchod nebude zazlívat. Když jsem se ráno probudila a vzpomněla si na ten sen, pochopila jsem, že nastal čas, abych v rádiu skončila.
Toužila jsem po volném čase, abych mohla víc psát, cestovat a najít nové věci, což mi moje časově náročná práce neumožňovala.
Dostala jsem spoustu dopisů, ve kterých mě posluchači žádali, ať se vrátím. Do kanceláře mi volali rozzlobení lidé, obviňující mě, že jsem odešla. Jenže já věděla, že jsem udělala dobře...“
