Potlačoval své skutečné instinkty
A mluvil a mluvil. O tom, jak si to, že je na kluky, uvědomil už dávno, na střední škole, ale nechtěl se tomu poddat. Ne kvůli okolí ani rodičům, ale hlavně kvůli sobě, protože toužil po rodině a dětech, které miloval. Už na té střední škole se rozhodl, že udělá všechno, aby je měl, že zapře svoje skutečné instinkty a potřeby a najde si ženu, kterou bude mít rád. „Byl jsem odhodlaný takhle žít s tebou poctivě do konce života, protože jsi báječná žena a máma a já tě mám fakt moc rád,“ brečel. A třeba by to i dokázal, třeba by se překonal, kdyby mu osud neposlal do cesty kolegu z jiné firmy, který k nim do podniku přišel na stáž. Zamiloval se do něj a byla to jeho první opravdová láska. Už to trvá skoro půl roku a je pro něj nesnesitelné se přetvařovat. „Je to strašné zoufalství, Janičko, nechci o tebe a rodinu přijít, ale uvědomil jsem si, že se proti přirozenosti jít nedá,“ plakal a plakal. A pak jsme plakali oba. Nebudu říkat, že nastala lehká doba. Měla jsem chuť ho zabít, jak už jsem říkala, protože homosexuál nehomosexuál, byl to můj muž. Zkusili jsme i možnost, že na kolegu zapomene, že budeme pokračovat v našem životě, ale po dvou měsících se s ním zase začal scházet. Nakonec jsem to vzdala. Naše děti jsou naštěstí už dost velké, aby pochopily složitosti života, a tak jsme jim řekli pravdu. Snášejí to, zdá se, docela dobře, určitě líp než já, protože můžou být s tatínkem, kdykoli chtějí, nijak jim v tom nebráním. A já už jsem se dokonce seznámila i s tím kolegou, který mě „vyšoupnul“. Je milý, řekla bych. Já teď už jenom doufám, že si snad ještě najdu nějakého muže a zkusím další pokus o manželství.
