Zbláznila jsem se?
„Listopad 2011. Ten den odjížděla moje sestra na rok do Belgie. A já si říkala, co mi asi v životě uteklo a jaká je škoda, že já už takhle na rok asi těžko někam pojedu. Dvě děti ve střídavé péči, nejistá finanční situace, společenské normy, které říkají, že v mém věku se tohle už prostě nedělá! A pak ten hlas uvnitř, který se ozýval a říkal: Pokud si nesplníš tento sen, nesplníš si žádný další. Teď je tvůj čas. Buď něco uděláš, nebo zůstaneš navždy ve své krabici. Pár dnů to hlodalo... A pak v den, kdy jsme se jeli za sestrou podívat, jsem oznámila příteli Jirkovi, že v lednu pojedeme na půl roku do Španělska.“ Zatímco přítel, specialista v on-line marketingu, pracující z domu a závislý jen na připojení k internetu, jí ihned nadšeně řekl, že je to skvělý nápad, zbytek rodiny a přátel už tak pozitivní reakce neměl. „Opravdu to máš dobře promyšlené? To byli ti umírněnější. Co to je za šílený nápad? To byli ti radikálnější. To jsi měla dělat, když ti bylo dvacet, a ne teď. A co chudáci děti? Budeš je smýkat přes půl Evropy jednou za měsíc kvůli střídavé péči? Navíc to bude strašně drahé! Zbláznila jsem se! Sbalila jsem kufry, děti, křečky a vyrazili jsme...“
