Zapomeňte na Kaunertal, Pitztal, Sölden, Stubaital, Hintertux či Kaprun. To jsou samozřejmě slavné ledovce, ale znáte Weissee? Tenhle malý horský poklad leží v srdci národního parku Vysoké Taury, nedaleko už zmíněného Kaprunu (což je mimochodem název města, samotný ledovec nese jméno Kitzsteinhorn). Weissee vám zaručí zábavu už na cestě tam, už proto byste ho měli vyzkoušet.
Nejdřív jedete 17 kilometrů dlouhou horskou silnicí z Uttendorfu, a to do výšky 1486 metrů, do místa zvaného Enzigerboden. Dál už musíte pěšky. Tedy ne doslova. To by horská chata ležící na samém vršíčku nejspíš o pěkných pár hostů přišla. Naštěstí tady včas postavili lanovku, která nahoru dopravila mě i zavazadla. Výška 2315 metrů už by si zasloužila slušnou horskou přirážku.
Během čtvrthodinky jsem zalapala po dechu nad nádherou výhledu na dvaadvacet alpských vrcholů. Bomba!
Sem jezdí opravdoví fajnšmekři skialpinismu a freeridu. Nejsem zdatná ani v tom, ani v tom, ale dočetla jsem se, že horskou chatu Rudolfshütte, která tady trůní, ocenil proslulý lyžařský průvodce ADAC metou nejvyšší - čtyřmi hvězdičkami.
Pokochejte se videem ze zdejších zasněžených vrcholů:
Tuleni už nejsou potřeba
Jak říkám, nejsem zdatná v tom ani v tom, ale umím dobře číst. Takže informace o skialpinismu přímo z jeho rodiště, z Alp: Jedná se o takový horský treking na lyžích. Lyžaři, kteří se naučili šlapat po horách, a turisté a horolezci, kteří se naučili lyžovat, to jsou dnešní skialpinisté. Neláká je pohodlí lanovek ani dokonale upravené sjezdovky. Míří dál a výš.
První skialpinistické túry lidé podnikali už koncem 19. století. Vleky ani lanovky neexistovaly, a tak jakýkoli pohyb na lyžích byl de facto skialpinismus. Na žebříčku popularity začal stoupat ale až v posledních letech. Hlavně jeho méně náročná forma - skitouring. Při těchto túrách totiž není nutné použít horolezecké vybavení, takže to by mi možná šlo.
I tak se ale jedná o dost náročnější disciplínu, než je klasický sjezd. Aby člověk svištěl s větrem o závod dolů, musí nejdřív nahoru. Pěkně po svých.
Stoupání do kopce umožňuje speciální vázání a stoupací pásy. Ty mají na jedné straně lepicí vrstvu, kterou se připevní na skluznici. Druhá strana je z mohéru nebo syntetického nylonu a zabraňuje sklouznutí zpět. Naštěstí pro tuleně se už dnes nevyrábějí z tulení kůže.
Vázání má pohyblivou patu, kterou můžete buď připnout napevno pro sjezd, nebo uvolnit pro chůzi a stoupání. Vázání se dá nastavit do několika poloh podle toho, jak prudkou stráň právě zdoláváte, pod patu přijde speciální podpěra.
Tady je tolik místa, že vás zaručeně na lyžích nikdo nebude rušit. Chata Rudolfshütte je jediné ubytování široko daleko, a skialpinisté ji využívají jako přestupní místo.
Nezapomenout pípák!
V Česku pro to nejsou moc příhodné podmínky, ale v Rakousku se lyžařská turistika provozuje formou až několikadenních pochodů od chaty k chatě. A jednou z těch nejoblíbenějších je právě Rudolfshütte. Organizují tu i skialpinistické kempy, kde si pod vedením horských vůdců mohou skitouring vyzkoušet i začátečníci. Jestli se do toho chcete pouštět, budete si ale muset pořídit takzvanou „svatou lavinovou trojku“ - vyhledávač neboli pípák, lopatu a lavinovou sondu.
Pípák je plastová krabička připevněná popruhy na hrudi. Vydává signál, na který jsou napojeni záchranáři a také ostatní pípáky. Když spadne lavina a kolega lyžař vyvázne bez úhony, přepne pípák na příjem, a podle toho se vás snaží najít. Ale bez sondy, tedy skládací dvou až třímetrové tyče, člověka pod sněhem nedohledáte a bez lopaty ho nevyhrabete.
Ano, můžete provádět skialpinismus, nebo se na to můžete dívat z rozpálené sauny. I v dubnu je tu dost sněhu a chladu na to, abyste ocenili roztopený krb.
I puberťáky s sebou
Pro lenošivější lyžaře toužící po sjezdu mimo upravené trasy je ideální freeride. Nahoru vyjedete jako všichni lanovkou. Cestu dolů už si ale vyberete sami. Nejlépe někudy, kudy ještě nikdo nejel.
Lyžování ve volném terénu je ovšem mnohonásobně náročnější než sjíždění upravených sjezdovek. Tuhle disciplínu si oblíbili zejména mladí snowboardisté, takže máte-li nějakého doma, vezměte ho s sebou. Bude to dost možná poprvé, kdy puberťák ocení rodinnou dovolenou.
A co pro nás, milující sjezdovky upravené? No je jich tady kolem Rudolfshütte 23 kilometrů. Přírodní sníh. Žádné fronty u vleku. Liduprázdno, protože do jedné horské chaty, i když je velká, se moc lidí nevejde, tedy konkrétně ani ne tři sta. A taky tu mají terasu, kde si jako já můžete dát drink a jen pozorovat, jak se skialpinisté pachtí nahoru a freerideři dolů.
A jestli vám je sníh šumák, počkejte na léto a choďte na túry.
Nebo radši do bazénu?
Kdyby se přece jen nahoře na ledovci čerti ženili, sjeďte do Uttendorfu a odtud čtvrthodinku cesty do Kaprunu - v nově postavených lázních Tauern Spa se ohřejete a děti se vyřádí dosyta na toboganech. Ať si třeba chumelí, vy se naložte do 38 °C teplého venkovního bazénu se slanou vodou a pozorujte ledovec pro změnu zdola. Ale bazén je i na chatě nahoře, stejně jako sauna. Informace najdete na www.alpinzentrum-rudolfshuette.at.
Pro představu o ceně: nahoře můžete v dubnu bydlet ve dvou dospělých a dvou dětech se ¾ polopenzí (snídaně, malý oběd a večeře) a skipasem pro všechny na čtyři dny za 468 eur.