1. Levá, pravá, přední, zadní...
Míša sjezdila polovinu republiky, když vozila svého (dnes už bývalého) přítele. Jak ale usedla na místo spolujezdce, změnila se z excelentní řidičky ve zmatenou navigátorku.
Zjistil jsem to hned na první křižovatce. „A teď pojedeme doprava. Doprava! Proč jedeš doleva, Marku?“ Nebyl čas na hrdinství, čekala nás dlouhá cesta z Prahy do Vimperka a takhle bychom tam jeli týden.
Proto jsem navždy určil taktiku: Pokaždé, když jsme se blížili na pro mě neznámou křižovatku, jsem se prostě zeptal: „Kam?“ A Míša, od níž by se mohla lecjaká navigace učit, suše ukázala: „Tam.“
