Žena, která se z ředitelky Městského kulturního střediska v Třebíči vypracovala až na náměstkyni ministra pro místní rozvoj, by mohla vyprávět o tom, jak tvrdý může dopad na samé dno společnosti. V kauze Budišov, která vypukla v roce 2006, šlo o zneužívání evropských dotací v řádu milionů korun. Korunní svědek Marek Řičář tehdy vystoupil na tiskové konferenci a řekl, že mu Věra Jourová nabídla dvoumilionový úplatek. Tato jediná výpověď, pronesená v rámci vysoké mužské hry o hromadu peněz, stačila policii k tomu, aby samoživitelku od dvou dětí zatkla a 33 dní držela ve vazbě. Vyšetřování trvalo dva roky a nakonec bylo zastaveno s odůvodněním, že se skutek nestal, naopak Řičář byl posléze odsouzen za dotační podvod a praní špinavých peněz. Podle dostupných informací se Jourové Řičář pomstil za to, že nepodepsala vyúčtování dotace ve výši patnácti a půl milionu korun, kterou mu Ministerstvo pro místní rozvoj neoprávněně vyplatilo, a žádala její vrácení.
Fénix v rodě ženském
Věra Jourová, současná eurokomisařka, se nakonec spravedlnosti dočkala – za útrapy spojené s nezákonnou vazbou jí soud přiznal 2,7 milionu korun za ušlý zisk. Když Věru Jourovou pustili z vazby, byla bez práce, protože z ministerstva ji vyhodili, kromě toho jí vykradli byt a bankovní konto. V té době jí – nepochybně i vlivem zmíněných událostí – těžce onemocněla dcera, což paradoxně bývalou ministerskou náměstkyni zmobilizovalo, aby se vzchopila a začala pracovat, aby zajistila své děti. Byla Věra Jourová obětí mužských zákulisních her a nečistého světa politiky, do nějž by se ženy raději neměly pouštět? „V mé staré kauze nehrálo roli, kdo je žena a kdo muž,“ říká dnes s odstupem devíti let. „Proti mně stáli muži, ale obávám se, že ženy dokážou taky velmi tvrdě ublížit – je to věc povahy a silného žaludku, ne pohlaví. A mimochodem, hodně mi ublížila státní zástupkyně a soudkyně, tedy obě ženy...“ V české (a samozřejmě i zahraniční) politice najdeme spoustu lidí, kteří vylétli vysoko a pak následoval tvrdý pád. Dokonce najdeme i takové, kteří za svůj propad nemohli. Najdeme ale muže, kteří přišli téměř o všechno, a dokázali se vrátit ještě silnější, tak jako Věra Jourová?
Všude jsou chlapi i baby
S názorem, že pohlaví není rozhodující, co se charakteru a chování (nejen v politice) týče, souhlasí i starostka druhého pražského obvodu Jana Černochová, která se z komunální politiky před dvěma lety dostala i do Poslanecké sněmovny. „Všude najdete chlapy i baby, a tím teď nemám na mysli ženy. Znám osoby v politice, které – ač mají v občanském průkaze psáno písmeno F – dokážou tvrdě vyjednávat, chladnokrevně argumentovat a neústupně si hájit svoje. Znám spousty mužů, kteří si emocionálními výbuchy, ustrašeností, intrikařením nebo drby, nijak nezadají s oním, s oblibou tradovaným obrazem ženské. Není náhodou i tohle důvod, proč máme v horních patrech politiky tak málo žen?“ Jana Černochová připouští, že chování mužských kolegů v Parlamentu a na radnici městské části je trochu odlišné, podle ní to ale není dáno ani tak počtem žen v dané instituci, jako spíš tím, že ve Sněmovně je opoziční poslankyní, zatímco v Praze 2 už třetí volební období starostkou.
Hierarchie moci
Spíše to tedy vypadá, že chová ní mužů k ženám v politice odvisí od jejich aktuálního postavení. Pokud to žena dotáhne opravdu vysoko, jsou schopní a ochotní respektovat ji i v případě, že představuje politickou konkurenci. „Funkce komisaře či komisařky je poměrně vysoko v hierarchii evropských institucí a jako taková požívá vysoký respekt, až bych řekla povinnou úctu. A mám silný dojem, že je stejně projevována mužům i ženám,“ říká eurokomisařka Věra Jourová. „Moji mužští kolegové v Evropské komisi jsou velmi kultivovaní a nedávají nijak najevo, že by při jednání se ženou měli mít převahu jen proto, že jsou muži.“ To ovšem hovoříme spíše o evropských strukturách než o malém českém politickém rybníčku. „Práce v Evropské komisi je provázena vysokou kulturou jednání, respektem, a řekla bych, i velmi dobrou týmovou spoluprací. V české politice – přesněji v české vládě – bylo víc znát, kdo je z jaké strany,“ dodává Věra Jourová.
Ženy jsou dnes silnější
Potřebuje žena, která se rozhodne pro politickou kariéru, nějaké speciální vlastnosti či schopnosti, aby se v tomto zvláštním světě prosadila? „Například nebrat si věci osobně. Ženy se nepouštějí tak ochotně do nějakého sporu, ale mám zkušenost, že když už do něj jdou, tak naplno. A pokud je nebo věc, za kterou bojují, někdo znectí, jsou pak schopné ho dva roky nezdravit a nenávidět. Zatímco naši pánští kolegové se klidně během vyjednávání podtrhnou, potom si ve sněmovně do krve vynadají a nakonec je najdete v kuloárech, jak spolu uvolněně rozmlouvají... Rozhodně musí žena, která se dá na politickou dráhu, počítat se ztrátou soukromí a s nedostatkem času. A taky si hned na začátku uvědomit, že skutečná politika je něco jiného, než jak ji prezentují média. Bez trpělivosti a ochoty ke kompromisům to nejde,“ říká Jana Černochová. Podle Věry Jourové by ženy potřebovaly získat větší sebevědomí, aby se nebály jít do voleb, i když ty vždy představují určité riziko. I v této věci ale česká eurokomisařka vidí v posledních letech výrazný posun, když srovná své působení ve vrcholné politice před kauzou Budišov a dnes. Faktem zůstává, že když už se ženy pro aktivní účast na veřejném dění rozhodnou, volí mnohem častěji komunální politiku než tu celostátní. Je snad komunální politika pro ženy příznivější? „Spíš bych řekla, že jsou ženy příznivější pro komunální politiku. Je to ta úro- veň, kde mohou reálně udělat něco konkrétního pro místo, kde žijí. Jsou také volené svými sousedy, kteří je mnohdy osobně znají. To jsou oproti parlamentní politice, kde je kladen spíše důraz na celostátní a stranické principy, významné rozdíly,“ myslí si Jana Černochová.
I ženy jsou pragmatické
Na rozdíl od poslance Jandáka je mnoho jiných přesvědčeno, že přítomnost žen politická jednání spíše kultivuje. Téměř polovina lidí u nás také souhlasí s názorem, že příslušnice „slabšího“ pohlaví jsou méně náchylné ke korupčnímu jednání než jejich mužské protějšky. Podle agentury SANEP, která výsledky průzkumu zveřejnila, se v této otázce projevuje především fakt, že v korupčních aférách v našich krajích takřka výhradně figurují muži (i když kabelky paní Nagyové Nečasové zřejmě vejdou do dějin). Možná je to tedy trochu jinak: co když se zkrátka ženský a mužský pohled ideálně doplňují? „Ženy možná vnášejí do rozhodování empatii a cit, vidí líp různé detaily. Muži zase dokážou mít víc odstup. Také berou politiku sportovněji, jako svého druhu klání, ve kterém se snaží být nejlepší. S tím jde ale ruku v ruce i větší sklon k pragmatismu a někdy až k cynismu,“ zamýšlí se starostka a poslankyně. Že ale ženský pohled na svět může být pro některé muže až překvapivě pragmatický, dokládá nedávná situace v Izraeli. Před volbami zde sílily protesty proti premiérovi Benjaminu Netanjahuovi, související zejména s další etapou izraelsko-palestinského konfliktu, jež vypukl loni v létě v Gaze, kde během 50 dní zemřelo přes dva tisíce lidí. Zatímco premiér tvrdil, že mezi Palestinci zkrátka nevidí nikoho, s kým by mohl jednat o míru, izraelským ženám došla s válkou trpělivost. Založily organizaci Ženy vedou k míru, která měla brzy přes sedm tisíc členek z celého Izraele a jež následně protlačila téma mírových jednání do veřejné debaty. Každý pátek se ženy z organizace začaly setkávat na izraelských ulicích a navštěvovat politické mítinky. V organizaci se sešly Židovky, izraelské Arabky i ateistky – pro všechny byl však na prvním místě mír, a proto se dokázaly domluvit.
A zase ty kvóty...
Čeští politici aktuálně diskutují o návrhu volebního zákona, který by zavedl kvóty zajišťující vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice. Původní návrh počítá s tím, že ve volbách do Poslanecké sněmovny a krajských zastupitelstev by strany mohly podat pouze kandidátky, na nichž by bylo minimálně 30 procent žen či mužů. Zda zákon v této podobě projde, je zatím ve hvězdách, obecně totiž v přístupu ke kvótám nejsou jednotné ani samy političky. Zatímco Jana Černochová kvóty odmítá, protože je toho názoru, že pokud žena opravdu chce, v politice se prosadí, Věra Jourová považuje kvóty za dobrou cestu. Jak by také ne, když je eurokomisařkou pro rovnost pohlaví. Její pozici ovšem paradoxně podkopává právě strana, která ji do Bruselu vyslala, tedy hnutí ANO, jež se zasloužilo o odmítnutí evropské směrnice obsahující požadavek vyrovnaného zastoupení žen a mužů v dozorčích a správních radách firem. Zajímavý vývoj mělo snažení o vyšší počet žen v politice v Polsku. Šlo tam především o iniciativu polského Kongresu Kobiet, kde se sešlo pět tisíc žen, kterým pomalu, ale jistě docházela trpělivost s aktuálním stavem. Rozhodly se proto, že nový volební zákon s kvótou pro obě pohlaví prosadí zezdola a začaly shánět podpisy na petici, aby mohly samy předložit návrh zákonodárcům. Poměrně rychle získaly 150 000 podpisů. Jenže při procesu projednávání návrhu bylo původní znění zákona zásadně změněno v jejich neprospěch, tudíž se do politiky stejně nedostanou...