Emil Zátopek by měl radost. Češi běhají ostošest. Věděli jste, že jogging patří mezi tři nejčastěji provozované sporty v České republice?
Téměř 20 % populace běhá nejméně jednou měsíčně a 11 % dokonce alespoň jednou týdně. Někteří běhají proto, že je to baví. Jiní berou běh jako účinné pročištění hlavy. A jsou tací, kteří zkouší, co zvládnou. Čím dál tím víc jich testuje síly i na dlouhých tratích.
Magická vzdálenost 42 195 metrů oslovuje stále více odvážlivců. Pokud i vás tahle myšlenka láká, zvažte nejprve možná rizika, včetně úrovně své trénovanosti.
K úspěchu zkratky nevedou a zvládnout maraton vyžaduje tvrdou a náročnou přípravu. Ale člověk je mnohdy schopen výkonů, které by si on sám nedokázal ani představit. To dokazuje i množství příběhů z historie maratonu.
Spyridon, Stamasia a Melpomene
S myšlenkou uspořádat maratonský běh přišel jako první Francouz Michel Bréal, na něhož silně zapůsobila návštěva Řecka. Svůj nápad předložil příteli Pierru de Coubertinovi a ten ho v roce 1894 dal na program připravovaných olympijských her.
První maratonský závod se pak běžel 10. dubna 1896 zhruba na původní trati z Marathonu do Athén. Jeho vítězem se stal legendární Řek Spyridon Louis s časem 2:58:50.
Maraton byl určen původně výhradně mužům. Málokdo tak ví, že ho absolvovaly ve stejné době i ženy. První sólový pokus podnikla 26letá Řekyně Melpomene Iuaniduo den před startem olympijského maratonu.
Jistý novinář pak ale napsal, že běh z Marathonu do Athén běžela už koncem února. Ať tak či onak, na olympiádu ji nepustili.
Nepohrdejte podávaným občerstvením.
zdroj: www.thinkstock.cz
Můžete vyzkoušet i solnou lázeň
Před závodem jezte stravu bohatou na sacharidy. Poslední velké jídlo si dejte 2,5 hodiny před startem, pak energetickou tyčinku. Pijte (vodu, minerálku, ředěné šťávy). Startovní výstřel je tu! A s ním past na prvoběžce, tzv. first timers. Euforie je žene střemhlav kupředu v příliš rychlém tempu. Jenže pak hrozí, že druhá polovina závodu nebude běh, ale úmorné plahočení. Vyběhněte zvolna, zrychlujte až po prvních kilometrech. A nepohrdejte občerstvením nabízeným na trati.
Nedaly se... a vyplatilo se
Posléze se v novinách objevila zpráva, že na maraton chtěla i další Řekyně Stamasia Potrisi (či Revithi). Ani jí to nedovolili. Vydala se tudíž do Marathonu sama a ještě před startem se s běžci setkala. Dalšího dne běžela po jejich stopách.
Její sólový běh odstartoval v 8 hodin starosta za přítomnosti soudce a učitelky, kteří jí vydali doklad s potvrzením času startu. Když pak dorazila do cíle, poprosila dva vojáky, aby jí na lístek napsali, kdy doběhla. Bylo to ve 13.30 hodin, takže trasu uběhla za 5,5 hodiny.
Generální tajemník olympijských her Timoleon Philemon jí ovšem nevěřil a dal si odvážnou běžkyni předvolat. Ta mu jako důkaz přinesla kromě zápisu i boty s roztrhanými podrážkami. A dodala, že mohla mít podstatně lepší čas, kdyby si neprohlížela výkladní skříně v Athénách.
A co na to Pierre de Coubertin? „Ženy na olympijských hrách? Nikdy! Bylo by to neslušné, nedůstojné a nemravné. Vedlo by to k jejich odženštění, navíc by to bylo zcela nezajímavé. Přidejte ženský element – a olympiády se stanou odpudivými.“ A tak jsme si museli na start žen na maratonské trati počkat až do roku 1984...
Co si o běhu na dlouhé tratě myslí naše celebrity? Zaběhají si také občas, nebo preferují jiný druh aktivit? Přečtěte si v nové Vlastě 20/2013 s Vandou Hybnerovou na obálce.