Mohlo by vás zajímat
A ten je právě teď, v předvánoční době. Jak tak stávám fronty u pokladen, vyslechnu různé hovory.
U žen vévodí jediné téma – cukroví, úklid, vaření. Tak třeba nedávno jsem se díky dvěma dámám za mnou dozvěděl, v jakém pořadí a jak dlouho před Vánocemi se mají dělat perníčky, pracny, rohlíčky a vosí hnízda.
„Ale stejně ti povím, holka,“ řekla pak jedna z nich, „já vůbec nevím, jak to zvládnu, už aby bylo po Vánocích.“ V dalších dnech jsem totéž od jiných žen a v různých obměnách slýchal znovu.
Nasával jsem, jak se dělá správná rybí polévka a nejlepší bramborový salát, jak se nejlépe perou záclony a za mrazu myjí okna a samozřejmě jsem vyslechl spoustu stesků na nedostatek času, na to, že se to nedá zvládnout, a my, chlapi, jsme pro tohle všechno absolutně k ničemu.
Párkrát už jsem chtěl poznamenat, že přece takový stres není zase nutný a místo dvaceti druhů cukroví jich stačí deset a okna také bývají často v pohodě. Jenže jsem zaklapnul pusu vždycky, když jsem viděl, že ty dámy o tom povídají vlastně s nadšením.
Nadšeně mluví o tom, jak nestíhají, jaké je to šílenství a jak by to nejraději vůbec nedělaly.
Ovšem říct jim, aby to tedy nedělaly, asi bych byl přihozen k mletému masu v košíku.
A to právě nechápu – tak baví vás to, nebo ne? Děláte cukroví a salát z povinnosti, nebo z vlastního nadšení? Sdělte nám to v diskuzi pod článkem!