Marná touha po dítěti
Po více než třech letech odloučení se roku 1919 setkali s Hanou v Paříži a ji čekala další role. Ačkoli byla dcerou železničáře, zvládala nový svět diplomacie a politiky s elegancí a nečekanou lehkostí. Pomáhala jí v tom znalost jazyků, přirozená inteligence a takt. Dokázala dorovnat jazýček vah svého chladného a nekomunikativního manžela a činila tak s grácií. Jejich manželství však bylo bezdětné. Edvard i Hana si děti velmi přáli, ale když v roce 1919 Hana otěhotněla poprvé, o dítě přišla, později potratila ještě dvakrát. Léčila se dlouhodobě doma i v zahraničí, ale bohužel, přivést dítě na svět se jí nepodařilo. Byla to až Hana Benešová, kdo vytvořil představu o československé první dámě. Hana byla nesmírně populární, ale ještě větší oblíbenosti dosáhla po návratu s manželem z šestiletého exilu po druhé světové válce. Rozhovory sice nedávala, ale byla často focená na obálky časopisů, zakládala dobročinné spolky, byly po ní pojmenovány různé instituce, rozsvěcovala Vánoční strom... Lidé se na ni obraceli s žádostí o pomoc, věnovala se charitě. Aniž se o to přímo snažila, stala se soudobou „módní ikonou“, vzorem vkusu a stylu. Přestože měla plnoštíhlou postavu, dokázala se oblékat velmi elegantně. Národ ji miloval a uznával.
