Centrum Děčína má nadmořskou výšku 135 metrů, jeho okrajové části však mají horský charakter. Zástavba je prošpikovaná zelení - na každou stranu to trvá pěšky z centra maximálně pět minut tu do lesa, tu do parku.
Podívejte se na velmi hezky zpracovanou videopozvánku:
Nejhezčí pohled na město je z glorietu, který uzavírá zámeckou růžovou zahradu. Zahradu založil, inspirován Itálií, barokní velmož Maxmilián Thun.
Ale pěkně od začátku, jak to celé bylo...
Sokol, nebo mušketýr?
Někdy v polovině 13. století byl na ostrožně nad řekou Labem vystavěn podle nové západní techniky kamenný hrad, který plnil také funkci pohraniční pevnosti. Ve druhé polovině 16. století se proměnil v pohodlnější renesanční sídlo a o sto let později si ho Thun přestavěl barokně. V dobách nedávno minulých ho ale pěkně poničilo sovětské vojsko, které se tu usadilo, a tak se dodnes zámek komplexně rekonstruuje.
V Děčíně se chodí randit do parku pod zámek. Stojí tam socha s kordem, které místní říkají mušketýr.
Druhá, stejná, stojí v Praze. Je to zakladatel Sokola Miroslav Tyrš, který se přímo na zámku narodil. Jeho tatínek byl zámecký a lázeňský lékař. Přestože mladý Tyrš studoval filozofii, smysl pro zdravý způsob života mu vlastně předal táta v genech, což málokdo ví.
Mosty, kam se podíváš
Ale k tomu výhledu: Z přední terasy zámku je krásný pohled na Labe a jeho protější břeh. Když se podíváte vlevo, uvidíte jeden z mnoha místních mostů - řetězový. (Byl postaven v letech 1853 až 1855 - to je fofr, co!? Za 140 tisíc zlatých. Architekt Gruber navrhl zděné pilíře tak, aby dobře zapadly do labského údolí. Veřejnosti byl předán v r. 1855 jako Most císařovny Alžběty.)
Dalšímu z děčínských mostů se říká Zubatá bába. Ale také Staroměstský most, Dlouhý nebo Velký. Tento renesanční most hlídá sousoší českých zemských patronů sv. Václava, sv. Víta a sv. Jana Nepomuckého.
Je odtud vidět pěkně na další místní přemostění, kterých je tu v Děčíně nepočítaně: Vzadu je most železniční, vpředu moderní, na druhé straně most secesní...
A alou nahoru!
Říká se, že kdo nevystoupal až k Janově vyhlídce na Pastýřské skále, jako by v Děčíně nebyl. Pastýřská stěna je vedle Labe největší přírodní dominantou města. Je tu nádherný lesopark. Je mimo jiné unikátní i tím, že tu rostou původní dřeviny, neboť sem nikdy nezasáhly žádné okrašlovací snahy.
Stěnu a park zpřístupnila na přelomu předminulého a minulého století turistická organizace Horský spolek. Děčín a jeho okolí je totiž vyhlášený horolezecký ráj: Tiské stěny, Dolní Žleb... to jsou pojmy!
Tip redakce
Koruna Pastýřské stěny Romantická budova v podobě hradní zříceniny. Říká se jí zámeček nebo nebíčko. Byla postavena městem Podmokly (dnes jsou jednou z děčínských čtvrtí) jako vyhlídková restaurace. Vyrostla na místě bývalé dřevěné chaty, kterou vystavěl Horský spolek pro České Švýcarsko. Ještě po roce 1960 se tady na place před restaurací tančívalo a v zimě dokonce bruslívalo.
Desatero výletníka, který si nenechá zkazit náladu:
- Mějte na paměti, že potkáte-li zakaboněného člověka, má asi nějaký svůj osobní důvod a vás se to vůbec netýká.
- Až vás uhoněný číšník obere o pár korun, nemějte mu to za zlé a zeptejte se ho, jak ještě jinak můžete financovat jeho rodinu, a nabídněte mu třeba zbytek svačiny.
- Až potkáte neochotného průvodce, pošlete ho na pivo a proveďte návštěvníky sami nějakými smyšlenými humornými historkami.
- Když začne pršet, vězte, že vám déšť omyje zablácené kolo.
- Neposlušné děti můžete zavřít do hladomoren, kterých na hradech najdete nepočítaně.
- Otrávené spoluvýletníky můžete poslat delší cestou, která je vždy prokazatelně k mání.
- Hašteřivé manželky lze kdekoliv „zapomenout“.
- Totéž lze udělat s nerudnými manželi.
- Výlet je radost, nikoliv pokus o rekord v délce trasy, časovka nebo boj o nejvyšší vrchol či nejhlubší poklesek.
- Vězte, že není na světě místo, které by bylo úplně nezajímavé!