Janek Ledecký: Na rodinu jsem měl kliku

A: Adrenalin

Jako lyžař jsem se třikrát po sobě zúčastnil seriálu Mistrovství ČR v motoskijöringu. A to byl pořádný adrenalin! V zatáčkách totiž bývá dost tlačenice a na sněhu se jezdí jenom ze začátku, než to motorkáři vyhrabou na hlínu.

B: Banská Bystrica

V rámci fyzické přípravy jsem kdysi s rugbisty jezdil na běžkách Dukelský závod branné zdatnosti. Start byl v Liberci a podél hranic jsme doběhli až do Banské Bystrice. O nějakých upravených stopách se nám mohlo jen zdát, bylo jich po cestě jen pár. Na zádech jsme měli v báglech spacáky a pouze to nejnutnější. Vždycky jsme někde vyžebrali nocleh, spali jsme v lyžárnách nebo klidně v hospodě na zemi.

C: Cesty

Všechny cesty za posledních deset let jsem podnikl kvůli práci nebo kvůli sportu. Hamlet mě „poslal“ osmkrát do USA, dvakrát do Velké Británie, třikrát do Jižní Koreje a také do Vídně a Bukurešti. Co se týče sportu, často doprovázím dceru na lyžařské a snowboardové závody. Díky ní jsem se podíval třeba do kanadského Whistleru a zajezdil jsem si na ledovcích v rakouských a švýcarských Alpách.

D: Dětství

Už jako kluk jsem trávil hodně času na horách. Rodiče totiž dělali lyžařské instruktory. Poprvé jsem stál na sjezdovce Krakonoš ve Špindlerově Mlýně na malých lyžičkách. A ty lyže mi zůstaly po celý život. I když teď mě hodně bere spíš snowboard.

E: Ester

Moje šestnáctiletá dcera, která se stává velkou sportovkyní. Je v reprezentačních A týmech ČR ve sjezdových disciplínách i alpin snowboardu. Mám z ní obrovskou radost. Už před rokem se v Pyrenejích, ještě jako patnáctiletá, zúčastnila Mistrovství světa ve snowboardingu a mezi dospělými skončila v první třicítce! Pyšný jsem ale i na Jonáše, je mu sedmnáct a studuje výtvarnou školu. Marně jsem se ho snažil držet od muziky dál, do kytary mlátí schopně.

F: Fobie

Nepříjemný pocit mám ze psů. Jako dítě jsem s nimi zažil pár špatných zkušeností a v osmnácti letech mě jeden hodně vzteklý hafan pokousal. Strávil jsem pak měsíc na infekčním oddělení na Bulovce. Dneska už sice psy zvládám líp, ale pořád nic moc. A jestli se tomu dá říkat fobie, nevím, ale nesnáším papírování. Bohužel se mu nedokážu vyhnout, i když mám skvělého účetního.

H: Hamlet

Momentálně žiju uvedením světové verze Hamleta v Česku. Režíroval ji spoluautor libreta Robert Johanson a hraji v ní nejen já, ale i Vašek Noid, Ondra Ruml, Pepa Vojtek, Marta Jandová, Leona Machálková, Pepa Laufer, Tomáš Trapl a spousta dalších. Slibuju zážitek, na který v místních luzích a hájích nenarazíte!

I: Inkognito

Inkognito mi vlastně pomohlo v Hamletovi. Japonští producenti, pověstní svou opatrností, si tenhle muzikál v Koreji oficiálně poslechli čtyřikrát. Desetkrát pak ale přijeli inkognito, aby si ověřili, zda jsme si do publika při jejich oficiální přítomnosti nezaplatili roztleskávače.

J: Japonsko

Nádherná země, nedávno jsme se odtamtud s Jáchymem vrátili. Většina listnatých stromů nebyla opadaná ani v únoru a sem tam jsme narazili na pomerančovníky se zralými plody. Jak to ti Japonci dělají, netuším. Navíc mají všude tak krásně čisto a všichni jsou milí a vstřícní. Za dva týdny jsem si stihnul trochu osahat Tokio, Kjóto, Naru a Jokohamu. Byl jsem udivený, jak dokonale funguje v 22miliónovém Tokiu doprava. Pak si člověk říká: „Kde je v Praze problém?“

K: Kytara

Ke hře na kytaru mě přivedla maminka. Sama uměla hrát pár akordů a mě těch prvních deset potřebných naučila. Chtěl bych ale na chvíli zažít, jaký je to pocit umět na kytaru jako Jimmi Hendrix.

L: Léto

O letních prázdninách jezdíme s rodinou pravidelně alespoň na měsíc do Vassiliki na řeckém ostrově Lefkada. Je to jeden z vyhlášených windsurfařských evropských revírů. Naložíme čtyři prkna, devět plachet, lyže, wakeboard a za auto ještě člun. Většinou použijeme trajekt z Benátek, a jakmile dorazíme, jdeme hned na vodu.

M: Mezi Prahou a Krkonošemi

Už spoustu let pendlujeme s rodinou mezi Špindlerovým Mlýnem a Prahou. Ve Špindlu trávíme celou zimu a část jara. Letos jsem si díky muzikálu nestihl pořádně užít sjezdovku, takže jsem to doháněl teď. To už zpívají ptáci a sjezdovky jsou prázdné. Špindl mi svědčí i autorsky, napsal jsem tam Hamleta, Vánoční zázrak, ale i Galilea a Iaga.

N: Nadílka

Loni jsem dal sám sobě chytrou nadílku k Vánocům, která mi vydrží i na letošek: muzikál Vánoční zázrak, ve kterém hrála spousta skvělých herců, měl takový úspěch, že letos od adventu poběží zase. Vím, že nás teprve čeká jaro a léto, ale ten čas děsně letí a aspoň se mají čtenáři na co těšit.

P: Premiéra

V Japonsku není zvykem, aby se premiérové děkovačky účastnili i tvůrci. Seděl jsem tedy uprostřed sálu, na konci poslední děkovačky mě Hamlet představil, já si stoupnul a dostal jsem svůj díl aplausu. Překvapení ale přišlo, když v sále rozsvítili a orchestr zahrál „odchodnou“ na cestu do šaten. Nikdo totiž neodešel, diváci naopak ještě přidali na potlesku. Všichni v hledišti stáli a mě si herci vyžádali na jeviště. Dvakrát jsem se klaněl s celým souborem a byla to neskutečná euforie. Jsme totiž první z naší republiky, komu se podařilo v Japonsku prosadit muzikál. Po představení mi producenti řekli, že něco takového ještě nezažili a začali vyjednávat o další sérii představení. Navíc mě požádali o prezentaci Iaga, což je muzikál, který jsem spolu s Robertem Johansonem napsal na motivy Shakespearova Othella. Co k tomu mohu dodat?

R: Rodina

Zdroj mé energie. Přál bych všem, kteří si to alespoň trochu zaslouží, aby měli nejlepší rodinu na světě, jako mám já. Vážně jsem měl kliku, protože tohle buď máte, nebo ne. Za peníze se ten pocit koupit nedá. Moje rodina by taky mohla vyprávět, že to se mnou občas nemá lehké, ale zase asi nebudu až tak nesnesitelný, když to se mnou vydrželi už tak dlouho.

S: Stáří

Když vidím Micka Jaggera nebo Erica Claptona, jak si to pořád dávaj, tak asi takhle bych si stáří představoval i u sebe.

T: Trapas

Jednou jsem vytáhl do hor na túru na běžkách rodinu kamaráda a vzal je rovnou na hřebeny. Počasí bylo pod psa, šílená mlha, mrholilo a fičel vítr. Trapas přišel, když jsem na cestě zpět netrefil správnou odbočku na Pláně a ocitli jsme se na velkém hangu sjezdovky Stoh. Tahle nejprudší sjezdovka v republice byla komplet zledovatělá a my ji nakonec všichni sjeli po zádech či po břiše, občas na střídačku. Když jsme se dohrabali úplně vyřízení a promrzlí k autu do centra Špindlu, měl jsem na něm botičku. Věřte nebo ne, ale kamarád se mnou půl roku nemluvil.

U: Úraz

Na lyžích jsem si třikrát zlomil nohu, měsíc jsem pak strávil v nemocnici a další tři jsem chodil o berlích. Taky jsem si třikrát zlomil ruce, dokonce střídavě obě. No a v době studií na právech jsem měl z rugby snad pětkrát zlomená žebra.

V: Vlak

Do japonského Kjóta jsme jeli shinkansenem. To je vlak, který jezdí 230 kilometrů v hodině. Kdybych si mohl vybrat, v ničem jiném bych už nejezdil.

Ž: Žižkov V Praze na Žižkově jsem prožil mládí. Mám to tam rád, a když jdu do starého Žižkova, všechny průchody a hospody mám zmapované.

MÁTE RÁDI PÍSMENKA A KŘÍŽOVKY? V ČASOPISE PŘEKVAPENÍ 15/2012 SI S NIMI BÁJEČNĚ POHRAJETE A JEŠTĚ TŘEBA NĚCO VYHRAJETE!