Jste na svoji chatu nebo chalupu pyšní? Nafoťte své víkendové království a fotografie nahrajte do konce června na web soutěže NEJ chata & chalupa 2012. Napínavé hlasování proběhne v první polovině července. Podrobnější informace na www.nejchata.dumazahrada.cz.
Daniela Kolářová: Stýskalo se mi po trávě
KDE: Dobříšsko
„Když byly děti malé, měli jsme chalupu v Orlických horách. Jenže to bylo daleko, tak jsme ji prodali. Pak se nám ale začalo stýskat po trávě. Náhodou jsme dostali tip na dům, který kdysi patřil řediteli zlatých dolů. Koupili jsme ho značně zdevastovaný - okna vytřískaná, dveře žádné, na zemi hlína. Ale klidné místo, kam zabloudí maximálně houbaři. Dvě sezony jsme tvrdě rekonstruovali, a když už bylo možné umýt si ruce, vrhla jsem se na zahradu.
Dřív mi zahradničení nic neříkalo, až tady jsem k němu získala silný vztah. Beru ji jako způsob očištění.
Můj sen byl spojit zahradu s lesem rostlinami, které jsou tu doma. Jenže stráň za domem byla hotová džungle, a tak jsem ji musela kousek po kousku čistit, obracela drn po drnu a sela trávu. V začátcích jsem bez rozmyšlení koupila, co se mi líbilo, jenže pak jsem zjistila, že je tu jíl. Musela jsem ho nejdřív vydlabat a nahradit pískem, rašelinou a substráty.
V moudrých knihách jsem se dočetla o systému sázení rostlin: do úplňku ty, které rostou nahoru, po úplňku kořenovky. Chtěla bych hodně bylinek, které lze používat i v kuchyni. Kvetou mi tu keříkové azalky, růže a pivoňky. Chci se také pokusit o záhon se zeleninou - musím myslet na Aničku, naši malou vnučku…
Je radost vidět výsledky své práce, je vlastně protipólem mé profese, kde si nemůžete na nic sáhnout a každý úspěch je pomíjivý. Tím spíš mi přijde jako zázrak, když zryjete, zasejete - a pak pozorujete, jak všechno pěkně roste. To je obrovská satisfakce.“
Zdeněk Troška: Králíky jsme přestěhovali do mrazáku
KDE: Hoštice
„Můj otec bydlel na návsi, mamka vedle fary. Společně začali stavět - a stěhovali jsme se 1. máje roku 1959. Já dům před šesti lety zrenovoval, udělal novou střechu a okna. Slunce sem svítí od rána do večera, celé léto máme všude truhlíky s muškáty a begoniemi a já miluju sezení na lavičce…
Návštěvy si myslí, že scénáře píšu v malé romantické chaloupce obrostlé vínem, ale ta slouží jen jako kůlna na nářadí. Pracovnu mám v podkroví domu, se spoustou oken, odkud je výhled na všechny strany: od kostela s hřbitůvkem po šumavské kopce.
Dnes už se žije na vesnici úplně jinak, lidi sem jezdí spíš za odpočinkem. Dřív bylo kolem našeho domu políčko, kurník a králíkárna.
To jsme nedávno zlikvidovali - slepice rozdali a králíky přestěhovali do mrazáku. Místo toho vzniklo příjemné sezení s grilem, kde kraluje moje švagrová.
Zůstal jen malý záhon zeleniny a sad. Takže dnes dělám akorát nejběžnější práce, tráva potřebuje sekat a kytky zalévat pořád. Taky tu moc rád vařím. Nejlepší jsou obyčejná jídla jako šťouchané brambory se šnitlikem, volské oko, kulajda…
Brzo vstávám, takže můžu obdivovat východy slunce. Zuju vietnamky a jdu bos k lavičce na kopci. V dálce vidím Kašperské hory, Javorník… A protože jsem vášnivý chodec a houbař, nevracím se s prázdnou.
Jsem ve věku, kdy už potřebuji dávku klidu a pohody. Té je kolem svrchovaně. Vezmu si knížku nebo jen tak koukám Pánubohu do oken, to je balzám na duši. Vyznávám jednoduchost v bydlení, jídle i řešení problémů. Žiju skromně, nemám vily, bazény, drahá auta - a jsem nejspokojenější člověk na světě.“
Eva Pilarová: raději fotím, než okopávám
KDE: Kokořínsko
„Nejsem typický chalupář a přiznám se, že nic moc neumím. Jenom uklidit, navařit, umýt, vyžehlit… Ale nedovedu si nic opravit nebo třeba udělat plot, starat se o zahrádku. Možná bych to i uměla, jenže já potřebuju, když už něco dělám, aby mě to bavilo. A právě tyhle věci mě moc nebaví. Raději chodím po krajině a fotím.
Na chalupě skoro nevařím, u plotny stojí hlavně manžel. Máme, jak známo, prohozené role. Zatlouct hřebík dovedu zas spíš já.
Ale byly doby, kdy jsem tu podle babičkovských receptů zavařovala. Jenže to byl obrovský žrout času a dnes je navíc všechno k dostání - chutné, dobře udělané. Jen občas si sami naložíme okurky, čatní, otrhám maliny, višně a rybíz a uvařím rychlou zavařeninu, kterou dávám na lívanečky a buchty.
Naše zahrada je plná trpaslíků. Prvního jsem dostala kdysi od kamarádky jako náhradníka za manžela, který emigroval. Pak mi občas někdo dal dalšího a já je začala kupovat po světě. Někteří zůstali pěkní, ostatní vyšisovali, takže je budu muset v létě znovu natřít…
Zdejší klima mi pomáhá být vyrovnaná a spokojená, zbytečně se nerozčilovat. Když člověk zažije situaci, kdy je jednou nohou někde jinde, váží si každého dne. A zároveň si dopřeje, co mu dělá radost.“