Kdysi stávala hned za královskou Prahou, nazývaná pokladnicí a klenotem země. Její bohatství postavilo české království na piedestal slávy a moci. Dnes je Kutná Hora významnou městskou památkovou rezervací, zapsanou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO:
Nejdřív legenda: Mnich Anton si při práci na klášterní vinici na chvilku zdříml. Když se probudil, uviděl vedle své hlavy tři stříbrné pruty. Místo pro jistotu označil ještě kutnou a odběhl do kláštera oznámit tento zázrak místnímu opatovi.
Z toho plyne, že název města není od kutání, jak by se zdálo, ale od kutny! Teda prý...
Peníze hýbou světem
Nejstarší obec na tomto místě nesla jméno Cuthna Antiqua - Stará Kutna. Stříbro se tu těžilo už od desátého století. Slavníkovci si na svém hradišti Malíně razili v letech 985 až 995 své mince - denáry s nápisem Malin Civitas.
Král Václav II. soustředil do místní mincovny všechny městské mincovny činné do té doby v Praze, Brně a Jihlavě. Realizoval tak mincovní reformu – začal razit jednotnou minci pro celé království, čímž chtěl zabránit zmatku v obchodování. Tehdy se po celé střední Evropě stal uznávanou mincí stříbrný pražský groš.
Hned ve vedlejším Vlašském dvoře (pojmenovaném podle italských mincovních specialistů) byl v roce 1409 podepsán postrach všech dějepisných prověrek - Dekret Kutnohorský, který upravoval zastoupení studentů na pražské Karlově univerzitě ve prospěch Čechů.
V odrazu stříbra
Stříbrná horečka, která postihla Kutnou Horu od roku 1290, se vyrovnala té zlaté na Aljašce. Podmínky pro těžbu v dolech byly ovšem nelidské, katastrofy byly na denním pořádku. A protože patronkou horníků je svatá Barbora, začali jí tu pověrčiví havíři budovat v roce 1388 chrám.
Prvním stavitelem byl Jan Parléř, syn Petra Parléře, stavitele svatovítské katedrály. Proto shoda architektury svatovítského dómu s chrámem svaté Barbory. Příchod husitských válek stavbu přerušil na více než 60 let. Dalším stavitelem byl Matyáš Rejsek. Ale ani on ji nedostavěl. Konečnou podobu získala Barbora až v roce 1905.
Jo, a když už tu budete, zastavte se na Hrádku v Českém muzeu stříbra. Dříve tu bydleli majitelé panství. První velké přestavby se Hrádek dočkal na přelomu 14. a 15. století a nejvýznamnější proměnou prošel koncem 15. století za vlastnictví Michala Prekla, horního podnikatele.
Tip redakce
KOSTNICE Koncem 13. století opat sedleckého kláštera Jindřich uložil na místo dnešní kostnice hrst země z Božího hrobu v Jeruzalémě. Proto se sem pohřbívali nejen Češi, ale i Poláci, Belgičané, Němci a další národové. Za husitských válek to všechno vzalo zasvé a zbyly kosti asi 40 000 lidí. Netradiční nápad vyzdobit jimi Santiniho kapli dostal místní řezbář František Rint. Výzdoba má připomínat pomíjivost lidského života...
Desatero výletníka, který si nenechá zkazit náladu:
- Mějte na paměti, že potkáte-li zakaboněného člověka, má asi nějaký svůj osobní důvod a vás se to vůbec netýká.
- Až vás uhoněný číšník obere o pár korun, nemějte mu to za zlé a zeptejte se ho, jak ještě jinak můžete financovat jeho rodinu, a nabídněte mu třeba zbytek svačiny.
- Až potkáte neochotného průvodce, pošlete ho na pivo a proveďte návštěvníky sami nějakými smyšlenými humornými historkami.
- Když začne pršet, vězte, že vám déšť omyje zablácené kolo.
- Neposlušné děti můžete zavřít do hladomoren, kterých na hradech najdete nepočítaně.
- Otrávené spoluvýletníky můžete poslat delší cestou, která je vždy prokazatelně k mání.
- Hašteřivé manželky lze kdekoliv „zapomenout“.
- Totéž lze udělat s nerudnými manželi.
- Výlet je radost, nikoliv pokus o rekord v délce trasy, časovka nebo boj o nejvyšší vrchol či nejhlubší poklesek.
- Vězte, že není na světě místo, které by bylo úplně nezajímavé!