Masopust není od masa půst. Prý obžerství a smilná žádost!

Tak nejdřív, kdy to vlastně je. Není to svátek církevní, ale jeho datum vychází z křesťanského kalendáře. Oslavy masopustu totiž končí Popeleční středou, od níž zbývá přesně čtyřicet dní do Velikonoc (nepočítají se neděle).

Touhle středou vstupují věřící do postního období, které je právě přípravou na Velikonoce. Datum Popeleční středy je pohyblivé podle data Velikonoc. A letos připadne na 12. února.

Popeleční středa je dnem opravdu přísného půstu, protože připomíná Ježíšovu výzvu k obrácení a pokání. V tento den se uděluje popelem znamení kříže na čelo s formulí: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“ nebo „Obraťte se a věřte evangeliu“.

Přijetí popelce je znamením kajícnosti převzatým z biblické tradice, a člověk tak přiznává, že žije ledasjak, a občas ne úplně dobře. A taky že doufá, že mu Bůh odpustí.

Popel je symbol smrti a nicotnosti, a je ze spálených palmových a olivových ratolestí, nebo u nás z kočiček, těch ze stromu samozřejmě, které byly posvěceny v předešlém roce na Květnou neděli.

A když už jsme u půstu, tak to samozřejmě dřív znamenalo především nejedení masa, tedy maso-půst, ale dneska si můžete v rámci duševní obnovy udělat třeba nejedení čokolády nebo chození do práce pěšky, protože to prospěje vám i planetě.

Maškary, jitrničky, muzika

A jak je to s oslavami? Jednoduše. Když naši předkové věděli, že se budou do Velikonoc držet zkrátka, tak se pustili do řádění. Hlavní oslavy začínaly ve čtvrtek před tou další středou. Tomu se říkalo tučný, protože ten den se měl člověk co nejvíc najíst, aby byl celý rok při síle.

Hlavní zábava začíná masopustní nedělí, kdy se také hodně jedlo a pilo, večer se hodně tancovalo.

Vrchol masopustu přichází v úterý. Průvody maškar chodily, a na mnoha místech dodnes chodí, dům od domu. V průvodu má být medvěd s medvědářem, klibna (kobyla), koza, smrtka, čert, svatebčané, žid s rancem, bába s nůší či turečtí vojáci se šavlemi.

Laufr (běhoun, strakatý), oblečený do pestře vyzdobeného klobouku a obleku s barevnými fábory, vedl celý průvod obcí od stavení ke stavení a žádal hospodáře o svolení k tanci se všemi členy jeho domácnosti. Po tanci a předvádění různých komických scének obdrželi účinkující výslužku, ze které platili výlohy na závěrečné tancovačce.

A protože o masopustní pondělní noci platilo, že jak vysoko selka při tanci vyskočí, tak vysoké bude obilí, ženy se činily. Muži zatím předpověď úrody "četli" raději z kaluží, ze síly větru nebo slunečního záření.

Masky jsou všude pohoštěny, nejčastěji kořalkou, mezi obvyklé masopustní dobroty patří koblihy. Úterní tancovačka má končit přesně o půlnoci. Někde ještě muzikanti symbolicky „pohřbili basu“, znamení toho, že si do Velikonoc nezahrají. A začal půst.

Obžerství a smilná žádost

První zmínky o oslavách masopustu v Čechách spadají tak na konec 13. století, kdy země zrovna nebyla ve válce, města vzkvétala, obchod měl svá pevná pravidla a lid věděl, že panovník je silný, spravedlivý, ale laskavý. Teda aspoň si to myslel – vy si o prezidentech taky můžete myslet, co chcete.

Radovánky bývaly ledaskomu trnem v oku. Našli se mravokárci, kteří kritizovali účastníky veselic za nadměrné pití, nestřídmost v jídle, nevázané veselí a rozpustilé písně.

Dochovalo se například velmi ostré vystoupení Tomáše Štítného, který označil hod masopustní za hod ďábelský. V traktátu Řeči nedělní a sváteční z roku 1393 běduje: „Bláznové veselí v tento čas zlým obyčejem... Slaví masopust v obžerstvie, v smilnej žádosti... Libují si v šeredných řečech a libují si zvláště v šeredných piesniech..."

Císařské hody

Ať se to Tomášovi Štítnému líbilo, nebo ne, lidé se ovšem bavili dál. Největší slavení bylo za renesance, ještě hlavně podle italského vzoru jako zábava bohatých. To, co viděli na svých cestách a návštěvách, se šlechtici rozhodli mít také doma. A mnohdy toužili předstihnout své vzory.

Zcela jistě se to dařilo na Pražském hradě, kdy byl věhlas pražských karnevalových slavností zdrojem obdivu celé Evropy. To, co Giuseppe Arcimboldo pro císaře inscenoval například v roce 1570, by dnešní producenty velkofilmů stálo mnoho bezesných nocí, o penězích ani nemluvě.

Nezapomeňte drát peří (a jiná stará moudra)

• Svatá Máří Magdaléna byla prý velmi tučná. O posledním čtvrtku masopustním slyšela Krista kázati a hned se na víru obrátila a postila. Čtvrtek ten na památku toho se nazývá tučným.
• Na tučný čtvrtek a masopustní úterý se nemělo příst, poněvadž by žáby pak žraly na poli len.
• Na tučný čtvrtek má každý hodně jíst a pít, aby po celý rok byl pří síle.
• Jsou-li šišky na blátě, budou vejce na ledě, a naopak. Je-li na konci masopustu teplo, bude o Velikonocích zima, a naopak.
• Poslední tři dni masopustní dávají hospodáři pozor, jaké je počasí. Jak je o masopustní neděli, tak bude o senoseči. Jak je v pondělí, tak bude o žitných žních, a jak je v úterý na konci masopustu, tak bude o pšeničných žních.
• Nesederou-li do konce masopustu ženské peří, budou je kousat po celý rok.